Ďábel V.

20. května 2012 v 23:05 | Vězeň číslo 1302 |  Smrtka (a jiné příšery)
Bylo to již dlouho, co jsem si to lidské dítě dovedl do hlubin pekel, opravdu se tu neměl špatně, dokonce jsem i na jeho líčkách uviděl ruměnec nebo se sem tam usmál. Byl tak nádherný a já ho nyní měl jen a jen pro sebe.

Najednou se mé dny v pekle vyplnily radostí, měl jsem větší potěšení z křiku smrtelníků, kteří se utápěli ve svých hříších, konečně po tak dlouhé době.
Dokonce i Yoshua byl šťastný. Do pokojů jsem mu dal piáno a k mému údivu ta písnička, kterou nikdy nedohrál, která byla neukončená, skončila.


Vždy, když jsem měl jen chvíli čas sedl jsem si k němu a koukal na jeho dlouhé prsty, které něžně sjížděly po bíločerných klávesách. Přál jsem si, aby ty prsty bloudily po mém těle a dopřávaly mi potěšení plnými doušky.
Bylo to tak hříšné myšlenky, nemohl jsem na to přestat myslet, ale nevadilo mi to, jsem přece Ďábel, jsem ten největší hříšník.
**

Jak dlouho tato idylka mohla trvat, to, když jsem ho letmo políbil na ústa, když se poté i on osmělil a polibek mi vrátil, byl jsem ten nejšťastnější.
Ne nadlouho, proč, proč jsem Ďábel, to opravdu zlo nikdy nebude žít šťastně, nikdy nepoznám pravou lásku.
Ne, opravdu ji už nikdy nepoznám. Yoshua byl poslední kdo mi ji mohl dát. A i kdyby se o to někdo pokusil znovu, nepřijal bych ji, už ne. I když má duše je stále v pekle mé srdce odešlo s ním.
**
Vracel jsem se do svého pokoje, jako vždy, byl to rituál, zkontrolovat jak se mému Yoshuovi vede, co stále dělá. Jenže když jsem dveře otevřel, naskytl se mi hrůzný pohled.
Mí dva poddaní, trhali jeho tělo na kusy. Všude byla krev, po celém pokoji, utkvěla i na těch nádherných bílých klávesách, které vždy hladily yoshuovy prsty.
Nepřestaly, ani když jsem do pokoje vešel. Nebylo vidět, kde je jaký kus těla, jen hlava ležela na kdysi bělostné posteli, nyní nasáklé krví.
Střeva byla snad po celém pokoji. Byl to opravdu nechutný pohled.
Zuřil jsem, tehdy, jsem je rozsápal stejně jako oni mého milovaného Yoshuu.
Ještě dlouho poté jsem nedokázal vyjít z pokoje.
Až pár let poté mi Bůh škodolibě sdělil, že to on navedl dva jeho služebníky, že byli v jeho moci.
Právě v té době začala válka. Válka mezi nebem a peklem. Trvá až do dnešních dní a už nikdy nepřestane. Nikdy to svému bratru neodpustím.
Nikdy jsem Yoshuovi neřekl, jak moc ho miluji, právě za to nyní bude pykat jak lidský svět, tak i andělé.

Po Yoshuovi mi zbyl jen ten klavír a píseň v mé hlavě, která už nikdy neutichne....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama