Jako bys spal

21. května 2012 v 19:14 | Vězeň číslo 1302
"Ah..Ah…Aki-hiro!" Vzdychal jsi mé jméno do ouška a nádherně ses červenal. Byl jsi tak nádherný a já tě tolik miloval. Lehce jsem přirážel do tvého úzkého otvoru a užíval si naši blízkost. Když jsem se blížil k vrcholu, dopomohl jsem k němu i tobě. Společně jsme se položili na postel a těžce oddechovali. Rukou jsem zajel do tvých dlouhých černých vlasů. Byly tak jemné a já je miloval, tak jako tebe celičkého. Usmál jsem se a díval se na tvoji uvolněnou a zardělou tvář, než sem se i já ponořil do krajiny snů, kde se mi opět zdálo o tobě.


--
Probudil jsem se s nepříjemným pocitem v hrudi. Zjistil jsem, že vedle mě neležíš, tak jsem rychle vstal a hledal tě. Byl jsi v koupelně, seděl u záchodu a zvracel. Přišel jsem blíž, ale zarazila mě barva. Zvracel jsi krev.
"Kazuhiro!" se starostí v hlase jsem vykřikl tvé jméno a začal tě hladit po zádech, a tím se snažil zmírnit tvůj třas.
Zdálo se to jako minuty, než jsi přestal, já se o tebe tak bál, jsi přeci můj mladší bráška. Vysíleného jsem tě vzal do náručí a odnesl do náručí, pomohl ti obléci se, pak sebe a vyšel jsem s tebou do chladného zimního rána. Spěchal jsem k nedaleké nemocnici. Tak jsem se o tebe bál. Vše jsem doktorům pověděl, oni si jej ode mě převzali a mně řekli, ať počkám. A mě nezbylo nic jiného.
Trvalo to dvě nesnesitelné hodiny, než se doktor vrátil. Na tváři smutný úsměv a já věděl, že něco je špatně.
"Váš bratr, má na mozku nádor, který nedokážeme vyoperovat."
A mně se pod tou zprávou zastavilo srdce, nechápavě jsem se koukal na toho muže v bílém plášti a nedokázal věřit…
--
"Akihiro," promluvil jsi slabě, už jsi s tím nádorem nedokázal bojovat, já tě tak nechtěl vidět, tak zlomeného a raněného, ale nedokázala jsem odejít. Miloval jsem tě svého brášku, myslel jsem, že spolu budeme navždy a ty mě chceš opustit.
Podíval jsem se na tebe a lehce se usmál.
"Bude to v pořádku Kazuhiro, miluji tě, všechno bude v pořádku." Opatrně, abych tvé křehké tělo nepochroumal ještě víc, jsem tě objal.
"Miluji tě…"
Tohle byla tvá poslední slova, než začali přístroje pípat a oznamovat tak tvoji smrt. Mně se z očí spustily slzy, tvůj obličej vypadal, jako bys jen spal, stále tak krásný.
Taky tě miluji, brášo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kik Kik | Web | 18. června 2012 v 15:46 | Reagovat

:( Smutné, ale stále krásne.. síce na smrti nie je nič pekné, no aspoň bol pri ňom človek, ktorého miloval

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama