Lidská duše

21. května 2012 v 19:21 | Vězeň číslo 1302
Lidská duše je složitá a nikdo nedokáže projít životem bez jediné slzičky…

" A proč chceš Rukiu zabít, je to přeci tvá sestra!!" křikne na něj Ichigo, když se mu povede otočit se tak, aby viděl na jeho záda.
Byakuya se otočí.
"Kdysi bych jí možná pomohl, ale teď porušila pravidla, nezaslouží si žít, pokud je nedodržuje." Odpoví mu bez rozmyslu.
"Ale je to stále tvá sestra a ty ji chceš zabít…" Stále si trvá na svém.
Byakuya mu na tohle již neodpoví a odejde.


Kdybys věděl Ichigo, jak je pro mě Rukia důležitá, ale ona porušila pravidla a kdo jiný by je měl dodržovat než-li my bohové smrti. Kdybys věděl, jak moc jsi pro mě…

"Ni-sama, Ni-sama!!" povede se jí zachytit jej před pádem.
"Ni-sama, proč jsi to udělal, proč jsi mě zachránil!" atále na něj mluvila a do očí jí vhrkly slzy. Byakuya si vytáhl meč a z rány se uvolnilo další velké množství krve. Byakuya jí na to neodpověděl a zadíval se na Ichiga, který se stěží držel na nohou, aby viděl, co se v okolí děje. Usmál se… Takže žije, oddechl si a na chvíli nejspíš ztratil vědomí, protože když se probudil, ležel na zemi a někdo jej ošetřoval.
"Ru…Rukia…" Zašeptal tiše, skoro neslyšitelně, ale ona jej slyšela a rychle k němu přiběhla.
"Ni-sama!" řekla tiše. A chytla jej za ruku, kterou jí podával.
"Musím ti něco říct, víš, proč jsem tě adoptoval?" Rukia přikývla.
"Protože jsem byla podobná tvé ženě a…" Už to nedořekla.
" Ano byla jsi jí velice podobná, ale já jsem přikázal všem, aby tě lhali, má žena, byla tvá sestra a já ji z celého srdce miloval. Ale po pěti letech umřela a její poslední přání bylo, abych tě našel, ona tě těch pět let hledala, protože si nemohla odpustit, že tě odložila, připadala si jako zrádce, jako by již tvá sestra nebyla. Já se rozhodl její přání splnit a po roce jsem tě našel a hned adoptoval…" Rukie se rozšířily oči, měla sestru.
"Ale až teď mi Ichigo otevřel oči, když jsme spolu bojovali a já mu za to děkuji." Ichigo se na ně podíval a na Byakuyu se usmál.
***
"Začínáš mě vážně štvát!!" řekne mladík v černém plášti s černým mečem v ruce. Bount se začne zuřivě smát.
"Já tě začínám štvát? To spíš ty mě štveš." Roztočil kolem sebe malé tornádo a hnal se proti Ichigovi, který proti němu nemohl nic dělat. Odhodilo jej to do dálky a on se narazil na špičatou skálu, která mu projela skrz na skrz tělem. Vykašlal velké množství krve, ale stále zůstával při vědomí.
"Ale…Ale tak náš shinigami se nedokáže vyrovnat Bountovi, já se ti ani nedivím, jsem mnohem silnější než si ty." Znovu se začne smát, ale něco jej srazí k zemi.
"Bya…Byakuya…" Špitne tiše Ichigo.
"Co…Co tu děláš??" z úst mu stále vytéká krev.
Když se Byakuyovi naskytne pohled na Ichiga, který má v břiše ostrý kámen zhrozí se a opět se podívá zpět na Bounta. Pokud mu to udělal on, zabije ho.
"Heleme se, další shinigami, nestojíte mi ani za to, abych na vás plýtval svou energii, jestě pro mě slabí."
Byakuya si skousne spodní ret, tohle mu vážně nedaruje.
"Bankai." Jeho meč se ztratí v zemi a místo něj se objeví tisíc čepelí, které se promění na sakurové lístky.
Ichigovi se povedlo vyprostit ten kámen z břicha a udýchaně na Bounta začal útočit. Byakuyu stále překvapovalo jeho chování, i když už je na pokraji svých sil stále bojuje dál. Tohle jej donutí utočit s ještě větší energií.
***
"Ichigo!!" křikl a chytil mladíka, který padal bez vědomí k zemi. Díval se do jeho tváře, na které se rýsoval malý úsměv. Vzal ho do náručí, a co nejrychleji nesl k Uraharovi.
"Jsi pro mě tak důležitý, ale já jsem si to dlouhou dobu nechtěl připustit, pokoušel jsem se ty pocity potlačit, ale nešlo to, stále jsem na tebe musel myslet. Jsi mnohem krásnější než Rukia, než moje mrtvá žena. Vím, že je tohle rouhání, ale já sám jsem bůh, tak mi odpusť, že se tak chovám, ale je tu jeden cit, kterého jsem se tolik bál. Ale ještě víc se bojím tvého odmítnutí." Na chvilku zavřel oči a zpod víčka vyklouzla osamělá slza a skanula Ichigovi na rty.
"Ichigo!!"křikli všichni, když ho uviděli v náručí Byakui. Vzali ho do místnosti a položili na postel. Byakuya se posadil na stoličku a hypnotizoval Ichiga pohledem, dokonce, když na něj začala mluvit jeho sestra.
"Bratře, posloucháš mě?"zatřásla s ním, aby ji začal vnímat. Podíval se na ni nepřítomným pohledem.
"Co se stalo?" zeptá se znovu, ale odpověď znovu nedostane, protože se Ichigo probudí.
"Byaku…" Jeho jméno už nedořekne, protože znovu vykašle krev.
Byakuya tam jen tak sedí a pozoruje ho.
"Nenamáhej se." Řekne Urahara, tak Ichigo znovu zavře oči a usne.
Shinigami s dlouhými černými vlasy se po dni odpočinku chystal k odchodu, ale někdo ho zastavil.
"Byakuyo, kam jdeš, Ichigo ti něco chtěl říct a ty nepočkáš, až se probudí a klidně odejdeš?" byla to jeho sestra. On jí na souhlas přikývl.

V druhé místnosti na posteli ležel chlapec a těžce oddechoval, ovšem nespal a poslouchal jejich rozhovor. Ne on ho nemůže nechat odejít, ne potom, co slyšel, jestli se mu jen nezdálo, chtěl…Ne, musel zjistit pravdu.
Malátně se vypotácel z postele a zamířil k hádajícím se sourozencům. Zastavil se o futra dveří.
"Byakuyo…" Zachroptěl. Oba dva se otočili a koukali na něj.
"Ichigo, proč vstáváš, měl bys ležet!!" řekne Rukia.
"Ne…Já…Chci, chci vědět pravdu, a pokud takhle odejdeš Byakuyo, už nikdy nedostaneš to, co bys mohl mít." Byakuya se zastavil a otočil se zpět, že by to slyšel.
"Tak dobře, zůstanu tu, ale řeknu ti to, až se uzdravíš a budeš mít opět svoji sílu." Ichigo se usměje a pak se začne sesouvat k zemi. Byakuyovi se rozšíří zorničky a rychle k němu přiskočí, aby nedopadl na zem. Rukia nevycházela z údivu, jak to, že si ti dva tolik rozumí, a jak to, že ho zachraňuje.
Vzal jej do náručí a odnesl zpět do postele. Ichigo se pousmál a ještě nechal mezi prsty sklouznout Byakuyův pramínek vlasů.
Trvalo to pár dní, než se Ichigo konečně mohl postavit na vlastní nohy a jeho síla se mu vracela do těla. Byakuya svůj slib dodržel a zůstal tam. Stále mu ale nedalo spát, jestli to, co mu tam říkal, slyšel, nebo ne.
"Byakuyo?" Ichigo mu položí ruku na rameno a sedne si naproti němu. Když se muž naproti neměl k tomu, aby začal, začal tedy on.
"Když jsi mě nesl do uraharova domu, říkal jsi něco o tom, že jsem krásný, že se rouháš a ještě o nějakém citu, nevím, jestli se mi to jen zdálo, nebo ne, tak bych chtěl tvoji odpověď, ale ocenil bych, kdyby byla pravdivá." Začal ho propalovat zvídavým pohledem. byakuyovo srdce vynechalo pár úderů, byl tak krásný. Ne, on se nesmí nechat prozradit.
"Ne, to se ti asi jen zdálo Kurosaki, nic takového jsem nikdy neřekl." Už, už byl připraven k odchodu, ale Ichigo ho setřel.
"Tak proč jsi tady tedy zůstával, když se mi to jenom zdálo, mám tě prokouklího. Když jsem řekl, že už nikdy nedostaneš, to co bys mohl mít, zastavil ses. To byla první chyba Byakuyo. Navíc, vím, že to nebyl sen, plakal jsi…" Byakuyovy oči se rozšířily ještě víc, takhle snadno se nechat napálit.
Rukia za dveřmi poslouchala a nevěřila svým vlastním uším, její bratr plakal, nikdy ho plakat neviděla.
Ichigo měl úsměv od ucha k uchu, jak nad ním vyzrál, ale dělalo mu to starosti, vlastně ještě doteď nepřišel na to, co je to za cit.
"Když už tě mám teda takhle prokouklího , řekni mi, co je to za cit, o kterém jsi mluvil." Naklonil se k němu blíž a koukal mu do očí. Byakuya se zašklebil, byl stejně stále hloupej a nechápavej, to se mu na něm vážně líbilo. Tak se k němu obličejem přiblížil, teď už neměl co ztratit.
Věnoval mu letmí polibek na ústa a pak se koukal do jeho nádherných vytřeštěných očí. Ichigo byl zmatený, co si o tomhle má myslet.
"Je jen jeden cit, který k tobě mohu chovat, když se mi líbíš." Znovu se k němu naklonil, ale teď ho začal líbat vášnivěji.
Ichigo byl naprosto mimo, jen tam tak strnule seděl a nechal Byakuyu, aby si s jeho ústy dělal, co chtěl, nakonec, on byl přeci ten, kdo chtěl vědět, co je to za cit. Tak teď to ví, ale co má dělat, vždyť muž s mužem, to je přeci… Mysl mu zaplňovaly samé otázky, na které nenacházel odpověď.
Byakuya ovšem nezůstal jen u polibků, jeho chtivé ruce se draly pod jeho oblečení. Ichigo ho od sebe odstrčil a zprudka dýchal, jeho doteky ho vzrušily, ale…
Byakuya se pousmál.
"Co je, přece jsi chtěl vědět, jaký cit k tobě chovám, ale chápu, že ty ho neopětuješ, nakonec kluk jako ty nemůže mít rád muže." Ichigo nebyl schopen odpovědět, tak jen kývnul na souhlas.
"Ale kdyby sis to přece jen rozmyslel, budeš u mě vítán." V Ichigovi se bily rozporuplné pocity, jestli ho má nechat odejít, nebo ne. Miluje ho a dal mu to najevo a jemu to nevadí, jenže, co si o něm pomyslí přátelé.
"Chtěl bych si s tebou ještě naposledy promluvit, ale někde jinde." Byakuya se na něj podívá a usměje se.
"Když si to přeješ, moc rád tvé přání splním." Oba dva se vypařili jako pára nad hrncem, do blízkého lesa. Zastavili skoro uprostřed lesa a teď tam na sebe tak koukali. Ichigo s ruměncem ve tváři a Byakuya plný očekávání, co Ichigo udělá. Ten k němu pomalu přistoupil a sundal jeho (to bílí co má na hlavě.) Pak se na něj podíval, vždycky chtěl vědět, jak vypadá bez toho a vážně mu to slušelo. Věnoval mu jeden váhavý polibek na ústa, který pak pomalu začal prohlubovat. Byakuya neváhal a do této nesmělé hry se přidal.
Ichigo byl ale stále na pochybách, musel přemýšlet, tak tuhle hru ukončil. Odtáhl se od byakuyových hebkých plných rtů, rozloučil se s ním a zmizel. Muž se musel zasmát jeho chování, takového plachého Ichiga ještě nezažil. Byl tak roztomilý, jak se styděl.

"To sis myslel, že mě dokážeš porazit, jak jste naivní, vy shinigami !!" rozchechtal se bodavým smíchem a zasekne Ichigovi poslední smrtelnou ránu.
"Budeš umírat velice dlouho a bolestně, už tě nikdo nezachrání." Jsou mužova poslední slovy, než zmizí.
Ichigo tam leží na studené zemi a pomalu na něj začnou dopadávat dešťové kapky.
"Ichigo…" Křikne někdo do bubnování deště. Mladík ale není schopen odpovědět.
"ICHIGO!!" ozve se hlasitěji a s větší hysterií v hlase. Blíží se k němu nějaká postava. Marně se snaží rozpoznat, kdo to je, v očích má jen mlhu.
"Bya…Byakuyo…" Zachroptí a zvedne ruku, aby ji hned potom někdo stiskl, stále nevěděl, kdo to je, ale doufal že…
"Jsem tady…" Šeptne tiše a vezme ruku do dlaní. Umírající chlapec se usmál.
"To je dobře, je hezké vědět, že neumřu sám, ale že tu se mnou někdo bude." Natáhl ruku k jeho hlavě a opět mu sundal (to bílí..xDD)
"Takhle ti to vážně sluší víc…"
"Ne Ichigo, co to povídáš, ty…Ty přeci neumřeš." Do očí se mu nahrnuly slzy, nesmí ho tu nechat samotného, on už ne. Vzal ho do náručí a přivinul ke svému tělu.
"Neboj, Bya, je tu mnoho lidí, kteří tě budou milovat i víc než já, já si tě nezasloužím. Zkrvavenými prsty se dotkl jeho bělostné tváře, a když po ní jeho bělostné prsty sjely, zanechaly za sebou červené čárky.
"Mlč, neříkej takové nesmysly, to ty jediný mě můžeš mít Ichi, jen ty a nikdo jiný." Ichigo se naposledy usmál a pak jeho tělo bezvládně viselo v Byakuyově objetí.
"Ichigo…" Naposledy vyřkl jeho jméno a z očí se spustily pramínky slz, které nepřestávaly stékat po jeho tváři.

Lidská duše je složitá a nikdo nedokáže projít životem bez jediné slzičky…
Tak ani Byakuyovy oči nebyly ušetřeny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama