Panda

21. května 2012 v 19:28 | Vězeň číslo 1302
Otřel si zpocené čelo a dál táhl ten velký balík prvotřídního kravího masa pro zvířata. Miluje tuhle práci, i když se u ní hodně nadře. Je to pro něj úžasné pracovat se zvířaty v zoo. A doposud to všechny ošetřovatele fascinuje, že když přijde k nim do výběhu, uklidní se a některé se s ním dokonce i mazlí. Obzvlášť lední medvědi a grizliho mláďata také. On sám to taky nechápe proč, ale zvířata miluje a nebojí se jich. Však oni jeho také ne.
Jen jednou by ale chtěl vidět pandu. Ve svém životě k tomu neměl možnost, ale kdyby se naskytla příležitost, tuhle práci by klidě opustil pro jednu pandu. Sice žije ve Vietnamu a blízko jejich zoo je pandí útočiště, ale on tam nikdy nebyl.
Začne rozsekávat kusy masa od sebe a připravovat je co které jakému zvířeti.
Krmení se tady provádí třikrát a někdy i víckrát denně. A hlavně když tu jsou návštěvníci. Občas se mu poštěstí provést pár set návštěvníků krmením tuleňů nebo delfínů.


"Tak co Chi, jdeš krmit medvědy?" přikývnutí.
"Tak hodně štěstí, ať tě nesežerou. Ale myslím, že se bojím zbytečně." Řekne postarší žena a míří k žirafám.


"Strejdo, pojďme k medvědům prosím." Zaprosí malá holčička s kloučkem.
"No dobrá, ale já myslel, že chcete zmrzlinu." Obě děti se na chvilku zamyslí, ale pak zakroutí hlavou.
"My chceme vidět medvědy, prosím." Yuu si povzdechne, ale co by jim nesplnil. Navíc jsou tam u nich blízko, tak proč ne.

"Karkulko, Kuličko, Lulu… Jsem tady a mám pro vás velikánskou dobrotu." Vejde do výběhu na druhém konci, za sklem uvidí mnoho lidí, jak je zvědavě pozorují a neví, proč upoutá jej jeden muž, kolem kterého poskakují dvě děti. I on se na něj dívá. Jeho pozornost upoutá běžící medvěd.

Postavili se ke sklu a pozorovaly ty velké chlupaté koule. Byly něco jako jeho pandy akorát větší. Pak se podívá ke vzdáleným dveřím a uvidí muže, ne spíš kluka s kýblem v ruce. Nechápe, co si jako myslí, když uvidí medvěda běžícího k němu. To se chce nechat zabít.
"Strejdo, co tam dělá, vždyť ho ti medvídci sní." Vyjekne holčička.
"Neboj, nesní ho, asi se dobře znají, jinak by tam přeci nechodil." Snaží se ujistit sám sebe, ale když vidí tu horu masa, začíná velice pochybovat a za ním se ženou další dva. Medvěd mohutně zařve.
Pár lidí raději odejde, jak se nemůžou na to dívat. Některé to vůbec nezajímá.

Rozběhne se i s kýblem masa po výběhu, ale jde to ztuha.
"Musíte si mě nejdřív chytit." Zasměje se a vytáhne jeden kus masa. Všichni tři medvědi se jako na povel zastaví.
To Yuu docela ohromí, nechápe, jak to ten kluk dokázal, že se ty kolosy masa zastavily.
Přejde i s flákem masa k menšímu snad ještě mláďátku, tomu se rozzáří očka, ale čeká.
"Krásně to voní, viď, chtěl bys, ale bohužel, to není pro tebe, víš. Přejde k největší medvědici Karkulce.
"Je to pro tebe, ale nevím zasloužíš si to?" Zeptá se a medvědice zakňučí a olízne mu celí obličej.
"Hodná, Karkulka, tak běž!" Zahodí to někam ke stěně.
Vytáhne další a druhý medvěd jej olízne a udělá to samé, až zbude jen malá Lulu.
Muž s dětmi na něj jen nevěřícně zírají, co to dělá, ti medvědi přeci nejsou ochočení a on.
"Tebe jsem si nechal jako vždy na konec." Medvědice jakoby zachrochtá a čumákem mu dloubne do žeber.
"Chci od tebe obejmout. Jsi jediná, kdo mě umí tak krásně obejmout, tak čekám." Nastaví ruce a v jedné drží kotletu. Lulu po něm hopne, až skončí na zemi.
"Strejdo, ten medvěd ho zabil, podívej!" ukáže malá holčička, kam se dívá.
"Ne určitě ne…" šeptne nevěřícně, tohle je na něj moc. Nikdy nic podobného neviděl. Že by medvěd byl tak přítulný k člověku.
"Děkuji Lulu a tady máš!" hodí to těsně ke sklu a Lulu se za masem radostně rozběhne. Chi se pak zvedne a ještě se podívá na lidi za sklem a usměje se na toho vystrašeného muže, nejspíš tu bude poprvé. I někteří ostatní jsou ohromení. Tak se ukloní a pak vyjde pryč.
Yuu si byl jistý, že ten úsměv patřil jemu. Ale raději ne, nesmí na to myslet, to je blbost, usmíval se na všechny.
Pak nakrmí ještě lední medvědy a pak malinké opičky. Ty má strašně rád, ty malinké, když si mu sedají na rameno a vyžadují banán, i když jim jih do misky nasype hodně. Pak může jít konečně domů.
Převleče se do otrhaných džínů a sepraného trika.
"Tak jo užijte si to a pozdravujte ode mě Karkulku." Zasměje se a s taškou přes rameno vyjde ven. Musí projít celou zoo až k východu. Možná cestou potká toho muže, ale asi ne zoo je přece jen velká.

"Tak co děti, už chcete jít domů?" zeptá se Yuu a děti přikývnou, jsou hrozně utahané, prochodili celou zoo a už se pomalu bude blížit pátá hodina.
Projdou velkou bránou ze zoo a namíří si to k malému džípu. Yuu se ostražitě rozhlíží kolem sebe, co kdyby tady přece jen byl.
"Tak se měj Sui, zítra přijdu asi dřív, nevíš, kdo tu bude mít službu a slyšel jsem něco nového, že by nám měli dovést nové zvíře, ale nikdo mi nechce říct jaké." Zakaboní se a podívá se na obtloustlou ženštinu za pultem.
"No ano vím o tom, ale mám přísně zakázáno tobě něco říkat, víš, bude to pro tebe prý překvapení." Zasměje se a zamává mu na rozloučenou. Chi naštvaně odkráčí.
"To je nespravedlnost, takže oni o tom všichni budou vědět a pro mě to je tajemství…Ach jo, co jsem komu udělal, vždyť vědí, že jsem hrozně zvědavej, takhle mě mučí." Mumlá si sám pro sebe.
Yuu se zastaví, to je on určitě ten kluk. Středně dlouhé vlasy stažené do půl culíku, z něhož to tak srandovně trčí do všech stran. I na tu dálku si ho přesně zapamatoval.
Chi se otočí. Má takový podivný pocit, jako by ho někdo pozoroval. Jakmile to udělá, uvidí toho muže s dvěma dětmi. Usměje se na něj a pokračuje dál v cestě. Chi neví, jestli to byl on, na tu dálku, přece jen by měl nosit brýle.
"Strejdo to je ten kluk, co ho málem spapali ti medvědi, že jo." Zatahá ho malá holčička za rukáv a Yuu přikývne.
Chi se začne smát, málem ho sežrali, kdepak jsou jako beránci, když k nim přijde. Směje se jako pominutý a jde domů. Ta holčička ho vážně dostala.

"A kam mě to vedete, no tak, už mě nenapínejte, víte, že jsem zvědavý a vy jste na mě tak zlí." Zaskuhrá, když opatrně našlapuje, aby o nic nezakopl. Oči má zavázané šátkem, přes který není nic vidět.
"Ale, nebuď nedočkavý, na tenhle den jsme se všichni připravovali už dlouho a myslím, že ty ses na něj taky těšil." Řekne muž, který ho drží za ruku a vede k zadnímu vstupu do zoo.
"Tak jsme tady, chvilku tady počkej." Přejde k ostatním a k překryté kleci.
"Rozvaž si šátek." Řekne nadšeně Sui. Poslechne a za chvilku už je dole. Před ním stojí všichni zaměstnanci a ještě nějaký muži, zná jen jednoho. Byl s těmi dětmi.
"Všechno nejlepší k narozeninám Chi." Vykřiknou všichni a oddělají z klece látku. Zadívají se na něj dva páry očí a on strne.
"To…To.." Koktá a nedokáže to vyslovit.
"Ano Chi, teď se o ně budeš starat." Přejde k němu ředitel zoo.
"To jsou vážně pandy, já." Z očí mu skane první slza a rychle přejde ke kleci. Dotkne se měkkého kožíšku a panda se na něj podívá.
"Říkal jsi, že by sis někdy přál pandu a tady pan Yuu-Dai-Fuu se rozhodl, že nám dvě pandy věnuje, jedna se jmenuje Chi…" Všichni se tomu zasmějí i Chi sám."A druhá se jmenuje Lao.
Chlapec aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, objal Yuu, ten se zasekl a jen stál.
"Já vám moc děkuji, Yuu-Dai-Fuu, jsem tak šťastný, vyřiďte tomu, kdo k tomu svolil, že mu moc děkuji." Yuu ucítí vůni levandule z jeho vlasů, tak krásně voní. Chtěl by ho taky obejmout, ale jen ho poplácá po zádech.
"Mimochodem pane Chi, chtěl bych vás pozvat k nám, abyste se podíval na naše pandy, když je máte tak rád." Chi se od něj odlepí a s radostí přikývne. O tomhle se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech.
"Myslím, že asi víš, kde to je, tak a budeš mít čas, tak se zastav, jsem tam skoro pořád." Řekne Yuu a pak omráčeně odejde.

Stále nemohl uvěřit svým očím, bylo to pro něj něco tak neuvěřitelně úžasného. Už se nemohl dočkat. Byl to týden, co přivezli novou pandu a on konečně si vzal volno, aby se tam mohl zajít podívat.
Vlasy si svázal do úhledného culíčku, ze kterého jen občas trčely neposedné krátké vlasy. Pár mu jich spadalo i do očí.
Usmál se sám na sebe a vyšel do krásného slunečného dne. Začal si prozpěvovat chytlavou melodii a za chvilku se dostal před velkou bránu pro návštěvníky. Tam za pultem seděla mladičká žena, nejspíš byla na brigádě.
"Prosím, já sháním pana Yuu-Dai-Fuu, nevíte, kde bych ho našel?" Vytáhne peníze a zaplatí jí vstup.
Ano, tak toho najdete teď nejspíš v zadní části, nebo počkejte chvíli, má mě přijít vystřídat kolegyně, tak vás k němu zavedu." Chi přikývne a posadí se na blízkou lavičku.
"Tak dobře, pojďte za mnou." Dívka si ho zvědavě prohlížela. To byl aspoň mužský, říkala si, ne jak u nich ve škole, samá bábovka. A ty jeho vlasy. Nejraději by se ho hned zeptala, jestli by s ní nechtěl chodit.
"Yuu!" Křikla do místnosti.
"Počkejte tady, přijde za vámi." Vejde do chodby a zahne doprava.
"Ah, Sui, přišla ses podívat?" zeptal se Yuu.
"Ne-e, máš tady návštěvu, takového kluka, kolem dvaceti, vypadá vážně k světu a ty jeho krásný vlasy." Mlaskne si. Yuu vyletí ze židle a rychle opustí místnost, však oni se o to postarají.
Chi si přisedne k jedné z mříží, za kterou se prohání velká panda a začne ji lákat na jablko, které si sebou přinesl. Ona zpozorní a opatrně přijde za ním.
"No, vezmi si, maličká." Hodí ji jablko a usměje se na ni. Ta ho s chutí začne chroupat.
"Vážně miluju pandy." Řekne nahlas a pak se postaví. Když se otočí, do někoho vrazí.
"Eh…Pardon, já vůbec jsem vás neviděl." Ukloní se a v tvářích mu svítí ruměnec.
"To je v pořádku, jsem rád, že jste tady. Jmenuji se Yuu-Dai-Fuu, nebo prostě jen Yuu." Napřáhne k němu ruku.
"Chi-Woy -Yeng." Stiskne ji.
"Tak pojďte, provedu vás tady, no, a pokud budete hodný, pro vás budu mít menší překvapení." Chi se zasměje a radostně přikývne.
Celé dvě hodiny jim trvalo, než to prošli. Yuu mu povídal o každé pandě, Chi byl pozorný posluchač a zastavoval se u každé klece a dlouho se díval na každou z nich.

"Tak a teď to překvapení dnešního dne." Zavedl ho do takového menšího výběhu, který byl návštěvníkovým očím skrytý.
"Tady jsou ještě pandí mláďátka, pokud budeš chtít, můžeme jít dovnitř." Chi se k němu otočil s jiskřičkami v očích.
"To bychom vážně mohli, s malinkými pandami si hrát? Já…Moc rád pokud…" Yuu mu otevře menší dvířka a jako první vešel. Pandičky zvědavě zvedli hlavy a jakmile zmerčili Yuu rychle se k němu přihrnuly. Yuu si vzal jednu do rukou a začal si s ní hrát. Chi udělal to samé.
"Jsou vážně nádherné, nikdy jsem nevěřil, že budu v rukou drže malou pandu. Jsou to ty nejkrásnější zvířata.
Chvilku bylo ticho, občas se ozvalo jen mručení pand.
"A nechtěl bys tady tedy pracovat?" Zeptá se a zadívá se na něj.
"No…Já, víte raději ne, protože já ještě dálkově studuji a zoo, asi bych nedokázal odejít, protože tam mám…" Začervená se.
"Nemusíš se bát, já tě chápu. Tak pojď, za chvilku se bude zavírat, šéf by nám dal. Musím se ještě podívat na nové mláďátko, co se dnes narodilo. Můžeš jít taky." Chi šťastně přikývne a zvedne se ze země.
"Je vážně nádherné a až vyroste, bude ještě hezčí." Společně se dívají na růžové mládě v matčiných rukou.
Oba dva se na sebe zadívali a jejich obličeje se přibližovaly. I když jejich mozek křičel, co to dělají, jejich srdce bylo jako o závod a popohánělo je k tomu. Jejich obličeje se přiblížili tak, že se rty skoro dotýkaly. Chi se odhodlal a políbil ho, nevěděl, co na to on bude říkat, ale jemu to nevadilo. Byl na muže, líbili se mu, ale co když jemu ne, co když už má manželku a kupu dětí. Co když to jedno z dětí bylo jeho. Rychle se od něj odtáhne.
"Pro…miň, já už raději bych měl jít." Vstane a zamíří ven. Obličej mu září rudě. On se prostě neovládl a líbal muže. Tohle se mu stalo poprvé, vlastně ještě nikdy s mužem nic neměl. Když byl mladší, byl sígr a bylo mu jedno, s jakou holkou spí, co pije, nebo co kouří, ale změnil se. Od toho dne co se to všechno stalo, se změnil a zjistil, že s ženami měl něco jen proto, aby si o něm nemysleli, že je gay.

Yuu tam seděl jako opařený, co to udělal. Dotkl se rtů, stále cítil ten lehký dotek. Nic neudělal, jemu se to líbilo, políbil ho muž a mu je to jedno. Možná to bylo tím, že už dlouho neměl žádnou dívku, měl by s tím něco udělat, nebo by se mohl usadit. Ale ten kluk prostě ho očaroval. Ty jeho vlasy a uhrančivé oči.
Chtěl ho? Ne to je blbost, nemůže chtít muže, bylo to jen tou situací. Byla prostě taková zvláštní, to se přeci stává. Snažil si to nějak odůvodnit a tohle pro něj bylo nejlepší odůvodnění.

O měsíc později…
"Dobrý den, přišel jsem se podívat, jak se vede naším pandím přátelům." Řekne Yuu jedné ženě, kterou v životě neviděl, ale je mu to jedno, hlavně, že ho k nim zavede.
"A…Dobrý de, zrovna teď je Chi krmí, pojďte, zavedu vás tam." Yuuovi poskočilo srdce, uvidí ho, znovu.
"Běžte k nim dovnitř, určitě vás rády uvidí a Chi jistě taky."

"Lao, auu, nekousej mě, víš, že nejsem tvoje cukrátko. Tady jsem ti donesl bambus." Zasměje se jí a snaží se jí vytrhnout svoji ruku, kterou začal olizovat.
"Nebudu ti chutnat, víš. Podívej, krásný lahodný bambus." Lao ho tedy, i když nechtíc pustila a vzala si bambus. Chi si oddechl.
"Stejně je to neposeda, jako když sem přišel." Chi se otočil po tom známém hlase.
"Yuu, vy jste tady, přišel jste se na ně podívat? Rostou jako z vody a daří se jim." Yuu na souhlas přikývne.
"Tak to abych zase šel, vím, že se o ně postaráš dobře. Chi k němu přišel a poškrábal se na hlavě.
"No, já už se o ně starat nebudu, odjíždím do Pekingu. Našel jsem si tam jednu dobrou vysokou školu, kde bych chtěl dostudovat." Ostatní bambusy položí do rohu výběhu a vyjde ven. Yuu jde za ním.
"Aha a jak dlouho tam budeš? A co vlastně studuješ? Zoologii?" Je zvědavý, ale tohle ho vážně zajímá.
"Ne, zoologii ne-e veterinu a navíc jsem si tam už našel i práci. Nevím, jestli se sem někdy vrátím, i když mi to tu bude chybět. Moje Karkulka a Lulu." Povzdechne si.
"Dnes jsem tu naposledy. A…Taky bych se vám chtěl omluvit...Víte, za to co se stalo minulý měsíc, vůbec nevím, co mě to napadlo." Yuu se usměje.
"To je v pořádku… Nevadilo mi to." Chi se na něj nechápavě otočí. Nevadilo mu to. Takže on nikoho nemá, žádné děti a nevadilo mu to.
"Nevadilo, takže by vám nevadilo, kdybych vás políbil ještě jednou? Na rozloučenou?" Yuu nevěděl co odpovědět, ale přikývl na souhlas. Bylo mu to totiž velmi příjemné, sám nechápal proč. Aspoň si jen potvrdí, že se mu ten muž líbí.
Chi se k němu přiblížil. Rukou mu vjel do vlasů a začal ho líbat. Bylo to jiné než před tím. Intenzivnější. Pak ho pustil a podíval se mu do očí.
"Děkuji za krásné zážitky, možná se ještě někdy uvidíme." Ještě mu vtiskne na tvář letmý polibek a pak zmizí.


"Sbohem, krásný Vaiomingu." Zadíval se na stále nepoškozenou přírodu. Zelené lesy. Teď pojede někam, kde se mu asi líbit nebude, nemá rád města.
"Chi!!" Někdo křičel na odjíždějící vlak. Chi se vyklonil ještě víc a uviděl uříceného Yuu.
"Ahoj, co tu děláš, myslel jsem, že jsi tak brzo ráno už v práci." Ano měl tam být, to je pravda. Ale ten polibek, když o něm přemýšlel, stále dokola, chtěl takových polibků od něho víc, ne jen jeden nebo dva. Na rozloučenou.
"Přišel jsem se ještě rozloučit a přemluvit tě, aby ses sem třeba vrátil." Chi přikývne, asi se sem vrátí, až dostuduje, je to tu přece jen jeho domov a město od jisté doby vážně nesnáší.
"Doufám, že až se vrátím, tak budete mít aspoň nějaké krásné děti a milou manželku, neměl byte být sám." Vlak se začne pomalu rozjíždět. Yuu ta slova raní, proč by měl mít děti, nechce děti. Uvědomil si, po těch pár dnech a dvou polibcích že ho chce mít u sebe.
"Strašně rád jsem vás poznal, za pět let se vrátím, slibuji." Ještě mu zamává a pak zaleze zpět do kupé.
"Proč jsem řekl, aby měl děti, nechci, aby si někoho našel, on je přeci můj. Tak proč." Složí hlavu do dlaní. Najednou nikam odjíždět nechce. Zasměje se sám své pošetilosti po dvou polibcích a už si jej přivlastňuje.

O pět let později

Hodně věcí se změnilo. Za těch pět let, ale mě se zdá, že kromě toho, že je ze mě konečně veterinář, že jsem se nezměnil. Že jsem stále ten stejný kluk, jako před pěti lety.
Pamatuji si, jaké to bylo v Pekingu, všude plno krásných žen a mužů, s kolika jsem chodil, ale s žádným to nebylo stejné jako s ním. On byl prostě výjimečný, jedinečný. Teď už je určitě vdaný, má kupu dětí, tak jak jsem mu radil.
On byl ten, na kterého jsem po nocích myslel. Mockrát jsem mu chtěl napsat, ale nikdy jsem se ten dopis neodhodlal poslat. Všechny skončily v koši. Zapomenuté.
Bude mě tam vůbec něco čekat, někdo…
Povzdechne si, když vlak začne zpomalovat, až úplně zastaví. Vezme si svoji cestovní tašku a vyjde z vlaku. Ví, že tu nikdo nečeká, protože nikomu nenapsal, i když adresu zoo, znal.
Prošel skrz malé nádraží, když uslyšel volat svoje jméno. Bylo to, jako když odjížděl.
Otočil se za hlasem a spatři ho. Stál tam z masa a kostí, ale vedle něj byla nějaká žena. Drželi se za ruce.
Najednou se mu chtělo plakat. Vážně si někoho našel. Ne nemá mu to za zlé. Pět let je pět let, ale i tak. V žaludku měl nepříjemný pocit, který se mu rozléval do celého těla, až do konečků prstů.
Přišli k němu.
"Ahoj, nemyslel jsem si, že na mě někdo bude čekat." Ta žena byla nádherná modré oči, zrzavé vlasy docela vysoká a nehty měla natřené na červeno. Rty stejně tak rudou rtěnkou.
"No vidíš a jsem tady, tohle je moje snoubenka Aya." Chi si s ní potřásl rukou.
Snoubenka, je tak nádherná, já jsem oproti ní ježibaba. S mými dlouhými vlasy.
"Půjdu si trošku odpočinout, víte, přece jen po té dlouhé cestě jsem unavený, v tom vlaku jsem nemohl usnout. Jsem rád, že jste přišli, i když jste nemuseli. A kdy plánujete svatbu?" poslední slovo by nejraději ani nevyslovil.
"Příští týden v sobotu, nemohu se toho dočkat." Řekne žena natěšeně a Chi posmutní ještě víc. Tohle Yuuovi nemůže uniknout, ale proč, sám říkal, ať si někoho najde.
"Raději půjdu, udělalo se mi nějak nevolno." I s cestovní taškou se rozběhl pryč.
"To byl tvůj kamarád, vypadal divně, spíš jak holka s těmi dlouhými vlasy." Yuu pokrčil rameny a ruku v ruce se vydali domů.

Jsem nesmírně rád, že jsem mu žádný z těch dopisu neposlal. A berou se už příští týden, je to jak naschvál, jako by mi chtěl působit bolest a čekal s tím až na mě. Ale co, vždyť to byly jen dvě pusy, pro něj to nic neznamenalo. On si chtěl něco dokázat, ale já, já ne.

Druhý den si zašel na blízkou veterinu. Práci už měl naštěstí domluvenou, takže hned mohl začít. Nehodlal ztrácet čas, nejraději by se upracoval k smrti. Byl tam od rána do večera, než mu starší doktor řekl, že by se měl jít vyspat. Nejprve moc nesouhlasil, ale nakonec poslechl.
Jen co se dostal do postele, usnul, jako když ho do vody hodí.
Další dva dny to šlo stejně, až třetí se to změnilo. Když se ploužil domů, jako tělo bez duše, někdo mu u dveří zastoupil cestu. Podíval se na tu neznámou osobu a zjistil, že je to Yuu.
"Potřebuješ něco? Jsem unavený, dneska jsem měl dlouhý den." Yuu pozoroval tu trosku před sebou, každou noc viděl, jak se zdrceně sune domů.
"No, přišel jsem tě pozvat na svatbu." Bylo to jediné, co ho v tu chvíli napadlo. Chi jako by ožil. Podíval se na něj vražedným pohledem.
"Ne děkuji, myslím, že si to odpustím. Můžeš mě prosím pustit." Jak moc by mu chtěl říct, ať si tu ženskou nebere, že ho miluje, ale nesmí mu kazit život, zkazil jich už tolik. Yuu mu ustoupil, ale naprosto ho nechápal. Kam se poděl ten kluk, který se pořád usmíval, když si hrál s pandami. Tak moc by ho chtěl zpět.
Vešel do bytu a nechal otevřeno, pokud bude chtít, tak přijde. Muž neodolal a vešel. Byl to docela útulný domek. Dřevěná podlaha, která vrzala, asi už něco pamatovala. Šoupací papírové dveře, to už taky dlouho neviděl. Na každém rohu váza, nebo květina. Vše zařízeno ve starém japonském stylu. On sám miloval Japonsko, kdyby mohl, už je dávnou tam, ale pandy jsou pro něj přednější.
Chi si vysvlékl tričko a rozpustil culík. Bylo mu tak hrozné vedro. Nesnášel ho. Všude po těle měl jizvy, hluboké i tenké, zahojené i čerstvé.
Nejhorší však byli ty na bocích od jednoho z tygrů, stále si na tu bolest pamatuje. Nikdo není dokonalý. Přišel zpět do kuchyně, kde stál Yuu.
"Chceš něco? Čaj, kafe, něco studenýho?" Yuu zavrtěl hlavou a jeho pozornost upoutalo jeho tělo. Byl naprosto ohromen, těch jizev bylo vážně mnoho.
"Od čeho máš ty jizvy?" Chi se otočí, a když uvidí jeho ohromený pohled, zčervená.
"Od čeho si myslíš. Od zvířat. Opice lvi, medvědi, psi, kočky… Je toho hodně!" mávne nad tím rukou a z lednice vtáhne džus, který nalije do skleniček. Postaví jeden před Yuua a pak se posadí k nízkému stolečku. Je tam hrobové, nesnesitelné ticho, Chi by tak moc mu chtěl říct, ať si ji nebere, jenže kdyby nebyl blbej a tenkrát neodjel, nemuselo se to stát, teď by spolu třeba žili a měli by se dobře.
Položí hlavu na stůl a za chvilku usne. Byl tak hrozně utahaný.
Probudí ho teprve to, že jej někdo zvedá do náručí a bere nejspíš do postele.
"Yuu, neber si ji prosím!" šeptne tiše a schoulí se na posteli do klubíčka. Muž u dveří se zastaví, slyšel to tak zřetelně.
"Proč?" Chi sebou na posteli trhne a prudce se posadí. Myslel, že už dávno odešel. Sklopí pohled k dřevěné podlaze.
"Protože víš, já o sobě netajím, že jsem homosexuál a pro mě ty dva polibky i když byly jen dva, nebyly ledajaké. Já…Zamiloval jsem se do tebe a… Ne, to nemá smysl, měl bys odejít, nechci někomu znovu zkazit život. Raději odejdi." Otočí se k němu zády a z očí se mu spustí proud slz.
"Proč jsi mi to tedy neřekl dřív?" Začne se pomalu přibližovat k posteli.
"Protože bys mě odmítl, máš rád ženy, jednu si právě bereš, skoro."
"Sám jsi říkal, že bych se měl oženit a…" Nenechá ho to ani doříct.
"Ano, máš rád ženy a se mnou bys nebyl šťastný, ale proč ses tedy neoženil dřív, čekal jsi schválně, až se vrátím?!" začne vzlykat do polštáře.
"Ne…Já myslel, že by to bylo lepší, že bys měl radost a asi jsem udělal chybu." Chi nekontrolovatelně začal vzlykat do polštáře.
"Odejdi!" zaštkal tiše a dál plakal.

Pamatuji si, kolika lidem jsem ublížil, když se mi málem podařilo v 15 zabít, matce a otci, psychicky se zhroutili a matka náhle zemřela. Otec dostal zástavu srdce a zemřel týden po ní. Aspoň tak mi to říkala sestřička. Přátelé jsem stále měl, ale co mi to mělo pomoci. Začal jsem kouřit, píchal si drogy. Byl ze mě fracek, který ošukal kteroukoliv ženskou, nebo jí zlomil srdce. Bylo mi to jedno. Měl jsem piercingy všude po těle v uších v obočí v nose. Byl jsem ten nejhorší fracek, až v devatenácti mi jeden muž pomohl. I přes mé protesty se mu to podařilo. Zabavil mě závislosti, oddělal všechen kov na mém těle a pak mi našel práci v zoo ve Vaiomingu. Jsem mu za to nesmírně vděčný. Teď bydlím v jeho domě, miloval Japonsko, snažím se to tady udržovat takové, jaké to tu bylo.
Teď se mi všechno zlé, co jsem komu provedl, vrací, já myslím, že nikdy nebudu šťastný. Ano, mohl bych zase brát drogy, kouřit, ale já se nechci vracet k tomu, co jsem definitivně pohřbil. Jen když si vzpomenu, co jsem byl, chce se mi zvracet.

Sobota se nemilosrdně blížila a Chi na to nechtěl myslet.
"Chi, je tady naléhavý případ, ze zoo přivezli zraněného medvěda, je na tom moc zle, vypadá to, jako by to někdo udělal úmyslně. Má velkou tržnou ránu na břiše a je postřelený." Řekne starší sestřička a Chi zamíří na sál. Dnes je tady sám a je sobota ráno.
"Musíme tu kulku vytáhnout, jinak může umřít." Nasadí si roušku a umyje se. Začne operovat, neví, jak dlouho to bude trvat, ale musí rychle.

Někdo začne zvonit.
"Běž se tam podívat, Sáro, já to tady nějak zvládnu. Už to skoro mám." Vytáhne kulku a začne medvědovi zašívat vnitřnosti. Zvládl to. Tu druhou ránu jen vyčistí, není to nic hrozného asi od pádu. Jeho Karkulka, kdo jí to udělal.
Na sál se vřítí Sára.
"Chi, další postřelení Jsou to 4 pandy." Ten se na ni nevěřícně podívá.
"To nezvládnu, Sáro, ne sám, budeš také operovat, kvalifikaci na to máš. Pane bože, kdo to mohl udělat! Kdo je přivezl.
"Yuu-Dai-Fuu." Řekne stručně. Chi se převleče do čistého, vezme nové rukavice a znovu se umyje.
"Zavolej ho sem, Sáro, musí nám pomoci, Oblečte ho."
Na operačním stole už má jednu z postřelených pand. Začne to na novo.
Za chvilku dorazí Yuu.
"Pomůžeš mi, ale nejdřív řekni, kdo to sakra udělal, chytli ho už ne?" Konečně se mu podaří vytáhnout kulku. Rychle ale pečlivě začne šít.
"Byla to Aya!!" Řekne nenávistně, až se na něj Chi nevěřícně zadívá. Vždyť vypadala jako že má zvířata ráda.
"Sáro, jak jsi na tom, Yuu ti pomůže, já už to zvládnu."
Ještě dvě! Říká si v duchu a modlí se. Musí to zvládnout. Aya věděla, kam má střelit, všechny pandy byly v bezvědomí a ztráceli krev. Nejhůř na tom ale stále byl medvěd.
Po dvou hodinách se jim povedlo vytáhnout čtyři kulky, ale jedna mladičká panda tomu podlehla a zemřela.
Unaveně se zhroutí na židličku. Zrovna když měl Koi volno musí mít tolik případů.
Starší muž se posadí vedle něho. Nejraději by si sám namlátil. Měl si všimnout, že ta ženská nemá ráda medvědy a hlavně pandy. Nic z toho se nemuselo stát.
"Vysvětli mi to, proč to udělala. Měli jste se dnes brát, nebo ne?" Yuu přikývne.
"Byl to naléhavý případ, dvě z našich pand rodily, musel jsem tam být, je to důležité, ona já nevím, nějak se naštvala a šla domů. Nevšímal jsem si toho, prostě bychom tu svatbu odložili. Jenže jsem se dozvěděl, že v zoo postřelili medvěda a pak to začalo u nás. Začala střílet do výběhu. Zastavili ji. Jak jsem mohl být tak slepí. Nikdy neměla ráda medvědy!" Složí hlavu do dlaní.
"Musím se jít podívat, jak se cítí, promiň." Zvedne se a odejde do místnosti, kde je o zvířata postaráno.
Posadí se k medvědici. K jeho Karkulce.
"Neboj, maličká, budeš v pořádku, postarám se o tebe, jak nejlépe budu moci." Pohladí ji po hladkém kožíšku a pak se podívá na tři pandy. Jsou ještě mladé.
Pak jde zpět do čekárny.
"Budou v pořádku. Měl bys jít domů a odpočinout si, bylo to náročné." Yuu se na něj podívá a zavrtí hlavou.
"Zůstanu tady, stejně bych neměl kam jít, ten dům je Ayn, ne můj." Povzdechne si, proč jen byl tak blbej, teď klidně mohl být s Chim a mohli se třeba milovat, nic by se nestalo.
"Tak běž ke mně domů, klíč je pod rohožkou a prospi se, přijdu kolem jedné." Dovede ho ke dveřím a zavře.

V jednu ráno stojí pře domem. Otevře dveře, a když už si chce lehnout, všimne si, že tam spí Yuu. Teď mu to bylo docela jedno, chce se vyspat. Zaleze si k němu, a aby nespadl ho, obejme. Yuu se zavrtí a přitiskne se k lidskému teplu.
Chi se probudí kolem desáté a všimne si, že se na něj Yuu dívá. Jeho tváře pomalu nabírají červený odstín.
Uvědomí si, že ho křečovitě svírá.
"Ah…Promiň, byl jsem unavený a na zemi se mi vážně nechtělo spát." Uvolní objetí, i když by ho ještě rád držel. Posadí se na kraj postele a po chvilce se zvedne. Yuu ho chytí za ruku, když vidí, že chce odejít. Chi se k němu otočí zpět.
"Počkej, sedni si, chci ti něco říct." Chi se posadí a naprosto nechápe, co po něm chce. Yuu chytne jeho hlavu do dlaní a políbí ho. Chápe sebe, jak strašně by pošetilí. Chi pro něj chtěl jen to nejlepší a nechtěl mu nijak ublížit.
"Co to děláš?" zeptá se ostražitě.
"Co by, líbám, tě. Chci se ti omluvit, jak jsem se choval, kdybych pře pěti lety věděl, že mě miluješ, nebo spíš, že se ti líbím, řekl bych ti, že by mi nevadilo, kdybychom spolu chodili. Nevadí mi to a mám pocit, že se mi to líbí. Když jsi mě líbal podruhé, chtěl jsem se jen ujistit, to je pravda. Asi pochopím, když už mě nebudeš chtít, zlomil jsem ti srdce. Ale já byl jsem dlouho sám. Když jsi odjel, stýskalo se mi víc než dřív. Aya se tady jednoho dne prostě objevila, že jí tu umřeli rodiče a ona zdědila dům a pak tu semnou zůstala, chodili jsme spolu asi rok a půl. Ale já celou dobu myslel na tebe a počítal dny, kdy se vrátíš, abych tě mohl jít přivítat." Chi se na něj dívá, ale pak ho s radostí obejme. Od jisté doby umí odpouštět a smíří se, se vším, navíc, kdyby mu to sám řekl, nemusel si působit taková trápení.
"Miluji tě, moc tě miluji a chci, abys zůstal, semnou, tady. Napořád." Začne jej líbat a je mu všechno jedno. Yuu nezůstane pozadu a přidá se.
"Nevadí ti, že mi je 33?" Chi se na něj nechápavě zadívá.
"Ne, proč by mělo. Mě je 28 a i kdyby ti bylo 39, nepřestanu tě mít rád." Sedne si mu na klín až Yuu vypískne.
"Navíc se chováš jak 20 letej." Pohne se laškovně proti němu a Yuu znovu vyjekne. Bylo to tak příjemné a… Chi se začne smát.
"Budu s tebou muset něco udělat." Pomalu ho zbaví trička a kalhot, až před ním zůstane úplně nahý. Sám nezůstane pozadu a sundá si zbytek oblečení. Yuu byl červený až za ušima, bude to pro něj první milování s mužem.
Chi jej začne laskat nejprve na bradavkách, pak přejde níž k bříšku, kde mu udělá malé zarudlé místečko. A nakonec si začne všímat jeho naběhlého mužství. Vezme jej do úst a pomalu si ho začne zasouvat do úst, dělá to jen chvilku a pak se vrátí zpět k jeho ústům. Celou vahou se na něj položí a jen tak, bez vší rafinovanosti se líbají.
Chi si olízne prsty a pak se začne roztahovat. Muž pod ním to zvědavě pozoruje až s dětským výrazem ve tváři. Chi se zasměje, jak se mu ten jeho obličejík líbí.
Vezme jeho úd do prstů a pomalu si ho začne zasouvat. Yuu zaskuhrá blahem, když ucítí, jak je v něm tak těsně. Líbí se mu to.
"Doufám, že to nebolí, moc." Podaří se mu ze sebe dostat. Chi zavrtí hlavou a pomalu se pohne. Yuu vykřikne pod tou nádherou, tohle ještě nikdy nezažil, tak intenzivní. Chi se usmál.
"Nebuď ke mně tak pasivní, jinak si budu myslet, že se ti to nelíbí a přestanu." Yuu na protest zavrtí hlavou. Opře se o stěnu a rukama začne bloudit po jeho krásném, zjizveném těle, až se dostane k jeho penisu.
Chi zintenzivní své pohyby, když ucítí jeho ruku na údu. Jejich pohyby se dokonale sladí a za chvilku oba vystříknou.
"Na to, že jsi to s mužem nikdy nedělal, to bylo krásné." Vstane z něj a položí se vedle.
"Budeš muset ještě hodně cvičit." Zasměje se a unaveně zavře oči. Je tak příjemně unavený.
"Tak co kdybychom začali hned."Yuu převezme veškerou iniciativu a líbí se mu to. Chi je hodně povolný.

"Neboj Koi, odvezu je tam v pořádku. Jsem zodpovědný řidič." Zasměje se a nastartuje.
"No, tak dobře a pro dnešek můžeš jít domů." Pak zmizí zpět v ordinaci.
Chi si cestou vesele prozpěvuje.
"Tak pandičky a jsme tady." Zaparkuje co nejblíže a pustí pandy ven z auta. Ty se vesele rozběhnou do úzké chodbičky.
"Haló, je tady někdo?" Vejde za pandami.
"Aa, Chi, tak jsi nám je konečně přivezl, to jsem rád. Už se nám po nich stýskalo." Chi přikývl.
"Neviděl jsi někde Yuu, vždycky tady je a dneska…" Všichni se to o nich dvou dozvěděli a moc jim to přejí. I když se občas nějaké vyjímky najdou.
"Je v inkubační místnosti, pomáhá krmit mláďata." Chi poděkuje a už se tam žene.
Pomalu se k němu přiblíží a zakryje oči.
"Hádej, kdo se za tebou přišel podívat?" Yuu se zasměje nad jeho hravostí. Aˇje v posteli, pořád je dětsky hraví. Nechápe ho.
"Hmm, to bude Karkulka…Ne počkat to ne ta je chlupatější a tlustší… Kdo by to tak mohl být... Už vím, ty budeš určitě Chi…" Zasměje se a nakloní hlavu, aby na něj viděl.
"Přivezl jsem ty postřelené pandy, už by měly být v pořádku, ale stále je hlídejte, občas si to chtějí škrabat. A koho pak to tady máš. Jakého neposedu." Pohladí ho po měkoučké srsti.
"Je nádherná viď, jmenuje se Ai…" Chi přikývne a pak mu vlepí ještě polibek.
"Půjdu domů, doufám, že nebudeš mít nějaký porod, nebo tak, když tak mi zavolej ano, něco nachystám na jídlo." Yuu přikývne.

"Dobrý den, chtěl bych si koupit nějaké štěňátko." Prodavačka se na něj zadívá a pak se s ním vydá ke koši se štěňaty.
"Máme tady, vlčáka, bernardýna, huskyho…Nebo chcete něco menšího?" Chi přemýšlí. Chce něco velkého.
"Myslím, že si vezmu tohohle bernardýna. Vypadá krásně a myslím, že tam kde bude, se mu bude líbit." Prodavačka přikývne a vezme ho k pultu, kde zaplatí.
Chi si ho šťastně vezme domu a po cestě si s ním povídá.

"Jsem doma Chi…" Křikne do útrob bytu.
"Ahoj, honem, pojď sem, mám pro tebe velké překvapení, které už nevydrží čekat." Yuu se rychle zuje a vletí do kuchyně.
"Kdee?" Vyhrkne nadšeně. Chi pustí bernardýnka s velkou mašlí kolem krku a ten nadšeně začne štěkat, máchat ocasem kolem Yuu.
Ten se k němu skloní a vezme ho do náručí.
"Ten je krásný, je vážně pro mě?" Chi přikývne a políbí ho na tvář.
"Dneska máš narozeniny, 34 lásko… CO takhle ho pojmenovat Tlapka?" Yuu radostně přikývne.
"Tlapičko, tak co máš hlad, já jo, uvidíme, co nám Chi dobrého uklohnil."

"Víš co, vážně miluju tvůj zadek." Řekne večer v posteli Yuu a položí mu tam obě ruce.
"Jsem rád, že se ti líbí, pečuji o něj, aby měl ten nejlepší komfort." Zasměje se.
"Hm… Dneska mám narozeniny, co kdybys mi dal druhý dáreček." Políbí ho na nos.
"No, popřemýšlím o tom, víš, já zítra vstává do práce a nevím, jestli bych dokázal vstát po promilovaném večeru s tebou."
"A proč myslíš, že to budu chtít celí večer, já…" "Znám tě, jsi hrozně nadržený, neříkám, že já ne, ale ty jsi víc. Jednou jsem to už zažil."
"Nebuď na mě tak krutý." Pohladil ho po nahém zadečku.
"Dobře, ale jen proto, že máš narozeniny." Začne ho líbat divoce a vášnivě……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama