Smrt I.

20. května 2012 v 22:52 | Vězeň číslo 1302 |  Smrtka (a jiné příšery)
"Kdo jsi?" zeptal se smutný, tichý hlas.
"Kdo jsem?" odpověděl jsem na otázku otázkou, abych na ni vzápětí mohl poskytnout odpověď.
"Já jsem ten, koho uvidíš na sklonku svého života. Chodím v černé kápi s kosou, jsem ten, jehož se všichni bojí..." Lehce jsem se zasmál, když se na mě ta mladá dívka podívala.

"Vypadáš jako anděl, jako nejnádhernější anděl." Odpověděla a pak zavřela oči, čekajíc na smrt. Čekajíc až jí vezmu život. Nijak jsem neotálel a švihl svou kosou.
Potom co člověk zemře, je slyšet pláč její blízké rodiny, a všech možných lidí, nesnáším to, ale jsem Smrt a tak to prostě je.


Kdysi, kdysi jsem byl muž, ten nejnádhernější muž, jakého kdy svět mohl spatřit. Tak nádherný, že se do mě i bůh zamiloval, bylo to opravdu zvláštní. Odmítl jsem samotného boha, nechtěl jsem být s ním, když mi v náručí ležel tak přenádherný a křehký mladík. Jen kdybych tehdy nebyl tak pošetilý, možná bych dávno došel svému klidu a bůh by musel dělat tuto práci, zase.
Proměnil mě v smrtku, v toho kdo je neviděný, pod černým pláštěm a kosou, aby už mě nikdy nikdo nemohl milovat. Vždy jen jedinkrát mě každý člověk uvidí, na smrtelném loži, jen jedinkráte mu ukážu svou pravou tvář, možná aby se nebál, možná proto, že opět uvidím svého milého, který za mě toho dne kdy jsem "zemřel" plakal. Plakal tak usedavě a bez přestání, dokud mohl. Já věděl, že jsme se milovali, jako nikdo jiný, nemiloval ne proto, jak jsem vypadal, ale prý proto, jaký jsem byl. Vždy mi říkal že jsem jeho slunce... A potom když nastal jeho čas, byl jsem to já, kdo jej musel zabít.
V tu chvíli jsem opravdu nenáviděl boha, jeho pošetilost, jeho chamtivost a závist. Záviděl mé lásce mě samotného, to proto to udělal a já jej nenávidím a nikdy nepřestanu.

Pokud mě spatříš v černé kápi s kosou, nic se neboj, prozatím, to jen vyčkávám na tvoji smrt. To jen ty si rozhodneš, jak zemřeš, ale o tom kdy zemřeš, rozhoduji já.
To teprve až mě uvidíš a spatříš můj černý pohled, teprve potom počni boha prosit za odpuštění, i když věz, že on ti neodpustí, stejně tak jako mně...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama