V zajetí smlouvy IV.

20. května 2012 v 23:17 | Vězeň číslo 1302 |  V zajetí smlouvy
Pracoval tak usilovně na šatech pro Sepha, až zapomněl na čas a všechno okolo sebe, nevnímal nic jen hedvábnou, bílou látku, která mu proklouzávala v prstech, stříbrní nit, která vyšívala prapodivné vzory, které mu napadaly.
Tohle byla věc, která jej z celého srdce bavila, bylo jedno, jaké šaty šil, jestli pro prosté lidi nebo pro bohaté. Ani si nevšiml, že do místnosti vstoupil někdo další, již dlouhou chvíli jej pozoroval a na tváři mu hrál jemný úsměv.
"Nechci tě rušit od práce, ale Valerie dodělala večeři." Zašeptal mu Seph do ouška, při tom zvuku mladík nadskočil a jehlou, kterou chtěl znovu vnořit do látky, se píchl do prstu.


Tiše syknul a pak se na Sepha podíval, ten byl zrovna zaujatý kapkou krve, která se tvořila od píchnutí po jehle.
Vzal jeho ruku a poraněný prst mu olízl.
Přeci jen to byl ďábel a on krev zbožňoval a to nemusel být ani upír, ta železitá chuť husté tekutiny byla nezapomenutelná.
Lavrenc se na něj díval se strachem s očí, ještě naposledy se jemně dotkl zraněného prstu a pak jeho ruku pustil.
"Tak pojď, zítra se tomu budeš moct zase věnovat. S těmi slovy vyšel z pokoje a nedlouho poté jej následoval i Lavrenc do jejich společné ložnice.
Čekala jej společná večeře a potom. Hlasitě polkl, dnes se tomu už nevyhne a těch nocí následující po této taky ne. Řekl si, že bude silný, kvůli Jozefce, že to zvládne.

Mermomocí se mu podařilo do sebe dostat aspoň nějaké jídlo. Seph ho zamračeně pozoroval ze svého místa, bylo na něm poznat, jak moc se ten kluk bojí, viděl, jak se mu ruka s vidličkou třese. On ovšem už couvnout nemohl, Lavrenc musí jejich smlouvu splnit a některou jinou noc musí vynahradit tu předešlou, jinak to bude neplatné a on Jozefčinu duši nebude moci vydat.
Když viděl, že se Lavrenc ve svém jídle už jen nimrá, luskl prsty a poručil služebné, aby sklidila, že už zde nebude potřebná.
Když služebná odešla, nastalo dusivé ticho, Seph přešel k posteli a pokynul i Lavrencovi, který k němu poslušně přišel a posadil se vedle něj, tak strašně se bál.
Ani jeden z nich nepromluvil, ale Seph jednal. Jednou rukou zajel do těch krásných vlasů a užíval si ten dotek. Chtěl na něj jít pomalu, aby si zvykl na jeho doteky, aby se mu poddal, aby se mu to líbilo, nechtěl vedle sebe někoho, kdo neodpoví na jeho dotek na jeho políbení, nechtěl vedle sebe mrtvolu, on nebyl nekrofil, miloval mazlení, sám mohl být k ostatním tvrdý, jak chtěl, klidně mohl bičovat hříšníky a v jeho tváři by se neobjevila jediný náznak slitování nebo lítosti, ale v posteli byl na své milence a milenky něžný.
Všechno se to pokazilo teprve před dvěma dny, když Lavrence znásilnil.
Pomalu jej položil na postel, hladil a líbal, ale žádné odpovědi se mu nedostalo, chlapec pod ním byl strnulí a sem tam se jeho tělo zatřáslo, bylo mu jasné, že se netřásl touhou, ale strachem.
Naklonil se k jeho oušku a zašeptal: "Přece se nebudeš bát, já ti neublížím, stačí, když se tomu poddáš, no tak, poddej se mým dotekům a zbylí čas, který tu strávíš, pro tebe nebude jen utrpení. Jsi jediný a poslední, komu se tato příležitost v pekle dostane." Skousl mu ušní lalůček a pokračoval dál.
"Sám si to možná neuvědomuješ, ale tvoje tělo si to žádá, měl jsi vůbec někdy někoho, ženu, či muže?" podíval se na něj tázavým pohledem a v lavrencových očích uviděl najednou slzy, nechápal to.
"Byl jsi první!" křikl na něj a snažil se od něj odtáhnout, což mu ale nebylo dovoleno. Opět byl uvězněn pod tělem staršího muže, a když se mu podíval do očí, uviděl v nich něco jako omluvu, ale pak lehce zatřásl hlavou, to určitě nebyla pravda.
Jeho rty byly polapeny v hlubokém polibku, byl to ten vášnivý a dlouhý polibek, který dáváte někomu, koho opravdu milujete, komu tím chcete vyjádřit své city, pokud to neumíte jinak, dech beroucí a jakoby nekonečný.
Když se od sebe po nekonečně dlouhé chvíli odtáhli, byli trochu zadýchaní, ale to Sephovi nebránilo, aby jemnými polibky putoval po jeho krku, ke klíční kosti a níž k bradavkám, kde se u jedné zastavil a obkroužil ji jazykem, dráždil a jemně do ní kousal, pak se přesunul i k druhé, protože by to bylo nefér, dráždil ji tak dlouho, dokud nebyl spokojen s její tvrdostí.
Mladík pod ním se snažil zadržet steny, které se mu draly z hrdla, ruce měl přitisknuté na ústech a oči pevně zavřené, jenže když se ty motýlí polibky přesunuly k podbřišku a k jeho slabinám, jeho sten nedokázaly zadržet ani ruce.
Seph se nad tou jemnou pokožkou pousmál, našel jeho erotogenní místo a rozhodně ho nenechá jen tak. Přejel po něm jazykem a pak skousl zuby, dráždil to místo, dokud nebylo zarudlé, věděl, že do rána tam bude mít jeho značku, teď už byl oficiálně jeho, prozatím aspoň jeho tělo.
Sám se co nejrychleji zbavil svých šatů, věděl, že ho Lavrenc pozoruje, byl to skvělý pocit, mít po tak dlouhé době někoho v posteli.
Dlouhou dobu pozorovali svá těla, než si jej starší muž přitáhl zpět do náruče do dlouhého polibku.
Jejich těla do sebe přesně zapadala, jakoby na sebe dlouhou dobu čekala. Seph putoval po té hebké pokožce, přes bok až ke krásně tvarovanému zadečku. Hladil jej a tiskl, byl to nádherný pocit.
Prsty zajel mezi půlky, kde nahmatal svraštělý otvor. Cítil jak Lavrenc zatnul svaly a jeho tělo se napjalo, tohle nechtěl, ne potom, co se stalo.
Seph jej donutil, aby se mu podíval do očí.
"Neboj, stačí, jen když se tomu poddáš, musíš se uvolnit, přeci víš, že po tom tvé tělo touží, neudělám nic, co by se ti nelíbilo. Jen se mi poddej." Mladík se zadíval do těch rudých očí, které jej spalovaly nekonečnou touhou a chtíčem.
Stále se ho bál, ale to jak se k němu několik posledních chvil choval, to co mu říkal, nebo spíš šeptal, chtěl tomu věřit, ale stále tu byla jedna překážka, byla tu Jozefka, jeho milovaná Jozefka. Takhle ji podvede a on nechce, aby něco poskvrnilo jejich vztah, ale zároveň věděl, že pokud to neudělá, všechno bude ztraceno. Šel kvůli ní do horoucích pekel, proto už nemůže být nic horšího.
Jejich zarudlé rty se opět střetly v polibku, do kterého byly zapojeny i jejich jazyky. Seph si mohl gratulovat, konečně jej dokázal přemluvit, teď už to pro ně pro oba bude lepší a příjemnější.
Hladil jeho tělo, poznával každý jeho kousek a vrýval si je do paměti, doslova miloval jak jeho tělo, tak jeho duši. Nikam nespěchal, měl tolik času, kolik bude on sám chtít, ale přeci jen krátkou dobu, aby si Lavrence pro sebe dokázal získat, ale nevzdával se svých nadějí.
Nakonec si začal všímat i zarudlého a naběhlého penisu, na kterém se skvěla kapička touhy, kterou slízl a jakmile to udělal, z mladíkových úst se vydral hlasitý sten, který se rozlehl jinak tichou místností.
Seph se usmál a pohltil jeho úd do svých úst. Jazykem přejížděl po celé jeho délce, laskal ho a sál, jednou rukou se přidržoval a druhou hladil a mačkal jeho naběhlá varlata a Lavrenc pod jeho péčí doslova tál. Své steny už dál nedokázal kontrolovat, což Sepha potěšilo.
Nakonec ruku přesunul k onomu svraštělému otvůrku a prstem jej obkroužil a vnikl do něj špičkou a pak se zase stáhl.
Na chvíli úplně vstal z postele, aby se vzápětí na to mohl vrátit s krémem. Když jej otevřel, pokojem se roznesla vůně jasmínu.
Lavren se trochu vyděšeně díval, jak si na prsty nanáší mast, věděl, co bude následovat, ale co když to bude stejné jako minule, tak bolestivé a nepříjemné.
Seph si kleknul mezi jeho nohy, z čela postele si vzal jeden polštář, kterým Lavrencovi podložil záda, nakonec se vpil do jeho rtů. Potřeboval odvést pozornost, věděl, že se kvůli tomu, co se naposledy stalo, bojí.
Začal do něj vnikat jedním prstem, i když jeho touha po tom mladém těle byla skoro k nevydržení, nespěchal. Roztahoval ten malý, úzký otvůrek, nakonec do něj vsunul i druhý prst a hledal to proslulé místečko chtíče.
Lavrenc zasténal v náhlém návalu vzrušení, který mu projel celým tělem. Seph se usmál a opět se toho místečka dotkl.
Roztahoval jej, jak dlouho to jen on sám vydržel.
Po nekonečně dlouhé chvíli prsty nahradilo něco většího.
Seph si obmotal Lorencovy nohy kolem trupu a pomalu do něj začal vnikat. Byl to tak nepopsatelný pocit, zkoumal každý sval v milencově tváři. Lavrenc měl zavřené oči a kousal si spodní ret, dovolil si je otevřít teprve tehdy, když se Seph přestal pohybovat.
Podíval se na toho muže s dlouhými vlasy a s rohy, které mu vyrůstaly z hlavy. Rudé oči jej propalovaly zkoumavým a zároveň chtivým pohledem.
Nechápal sám sebe, najednou si připadal tak chtěný, jako ještě nikdy v životě.
Když se Seph poprvé pohnul, bylo to tak zvláštní, ne bolestivé, ale zvláštní nový pocit, cítil se najednou tak plný. Obmotal nohy pevněji okolo druhého těla a zkusmo se pohnul proti penisu, který do něj lehce přirážel. Bylo to úžasné, tak neočekávané a úplně jiné od toho, co se stalo naposledy.
Seph si jej přitáhl na klín a zády jej opřel o čelo postele, začal přirážet prudčeji a tvrději. Svým penisem narážel do onoho malého výstupku, který nutil Lavrence sténat.
Ani jeden z nich nevěděli, jak dlouho to trvalo, obě jejich těla žadonila jen o uvolnění, a když konečně přišlo, byl to pro oba neuvěřitelný zážitek.
Seph se opřel o mladíkovu zpocenou hruď, a rukama ho objal kolem pasu, už nikdy jej nikomu nedá, nedovolí, aby na něj kdokoliv jiný sahal, ať to stojí cokoliv. Poslouchal tlukot jeho srdce, byl to opravdu úžasný zvuk, ale věděl, že za chvíli to skončí.
Nakonec se mu povedlo odtrhnout se od toho nádherně hříšného těla a oba je utřít suchým ručníkem.
Ani jeden z nich nepromluvil, nebylo o čem nebo možná bylo, ale ani jeden z nich nechtěl narušit tu krásnou chvíli.
Společně ulehli do postele a Seph si jej majetnicky přitáhl k sobě. Lavrenc sice trošku protestoval a snažil se odtáhnout, ale nakonec se musel podřídit.
Stulil se do klubíčka a za nedlouho už spal, byl tak strašně po tom všem unavený. Seph jej ještě chvíli pozoroval, ale zanedlouho taky usnul.
Po několika měsících mohl opět v klidu spát. Lavrenc se ještě ve spánku stulil blíž k lidskému teplu a ze snu se pousmál.

Probudil se a jako první se mu naskytl pohled do nádherné, uvolněné tváře svého ročního milence, ani se mu nechtělo vstávat. Jejich nohy byly intimně propleteny a jejich těla k sobě byla natisknuta, někdo by si pomyslel, že to musela být celkem nepříjemná poloha, ale opak byl pravdou. Chtěl by být Lavrencovi ještě blíž, kdyby to jen šlo.
Ani nevěděl, jak dlouho tak ležel a zkoumal črty mladíkovy tváře, až když se mu zatřepotala víčka a z pod nich na něj vykoukly ty nejnádhernější oči barvy vody.
Měl říct něco v romantickém smyslu, ale nedokázal to, on si nemůže dovolit ukazovat své city tak moc, měl by se krotit, přeci jen je vládce pekla, hodně vznešených lidí mu říkalo, že je moc měkký.
Naklonil se tedy k jeho uchu a zašeptal: "Tak přeci jen to včera nebylo tak hrozné, že?" s těmi slovy jej kousl do ouška a se sebezapřením vstal z postele a vydal se do koupelny.
Lavrenc ještě dlouhou chvíli koukal se zarudlými tvářemi na dávno zavřené dveře, nebyl schopen slova. Když se probudil, cítil vedle sebe další lidské teplo, bylo to tak příjemné, ještě nikdy nic takového nezažil a bože, pomyslel si, jemu se to líbilo.
Rychle zakroutil hlavou, až se mu vlasy rozlétly do všech stran, aby vyhnal ty myšlenky z hlavy. Tohle se mu přeci nemohlo líbit!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama