V zajetí smlouvy VII.

3. června 2012 v 14:59 | Vězeň číslo 1302 |  V zajetí smlouvy
Yohoo..xDD Volejte sláva a tři dny se radujte..xDD 1302 vám opět přináší no opět :D spíš konečně, vám přináší novou kapitolu V zajetí smlouvy..xDD To bych neřekla, jak mi tohle dalo zabrat..xD Sedmá kapitolá páni..xDD Vážně já se nějak překonávám :D No nebudu se zase moc chválit, protože samochvála smrdí že..xDD
Takže tohle bych chtěla věnovat Frux, která mě k tomu vlastně dokopala, ale ne násilím..xDD Taky Lorry, za ten včerejšek :D myslím že my dvě víme proč a nakonec ještě Scars-chan, protože stále nejsem schopná dopsat jí povídku co jsem slíbila, ale věř mi já to dokážu :D a bude jenom tvoje..xDD a taky Yumiko :D snad už se tu brzo objevíš, a ten tvůj net nebude prudit..xDD
Užijte si to a za komentáře budu moc ráda :)
WARNING: +15..xDD



Seděl za pracovním stolem a právě dokončoval plášť pro Sepha, ale ani si pořádně neuvědomoval, co dělá, protože nedokázal zapomenout. Už dlouhou dobu se tomu bránil, těm pocitům, které se usídlovaly v jeho srdci. Nechtěl si to připustit, stále miloval Jozefku, ale do jeho mysli se začal vkrádat obraz jednoho člověka, nebo spíš jednoho temného stvoření.
Byl mu nesmírně vděčný, že mu vyléčil ruce, uvědomoval si, jak moc je k němu vlastně Seph laskavý, ale nedokázal pochopit proč, to se přeci na vládce podsvětí a samotného pekla nehodilo. Proč jej nutí přemýšlet nad takovými věcmi, chtěl na to všechno zapomenout, kdyby k němu byl krutý, bylo by to lepší, pro ně pro oba, protože on stejně za chvilku odejde a tady po něm nezbude vůbec nic, možná jen tohle oblečení.
Zapošil poslední steh a plášť připevnil ke zbytku oblečení. Byl s tím vcelku spokojený, teď jen to dát Sephovi, i když ani nedoufal, že by se mu to mohlo líbit, on byl určitě zvyklý na věci, které vypadaly ještě honosněji, tyhle se s tím určitě nedaly srovnat.
Tiše si povzdechl a opustil pokoj, aby ještě pomohl Valerii s přípravou oběda, i když ona už bude mít všechno nachystané, aspoň jí pomůže uklidit, Seph po něm chtěl, aby mu jídlo donesl do pracovny.
"Ahoj, Valerie, promiň, že jdu tak pozdě, ale konečně se mi podařilo došít ty šaty." Přešel ke dřezu a začal utírat již umyté nádobí.
"Už se nemůžu dočkat, až je na Sephovi uvidím, určitě mu budou slušet." Lavrenc se chtě, nechtě zarděl a raději nic neříkal.
Po notné chvíli Valerie opět promluvila: "Až to doděláš, tak tady máš oběd pro Sepha, ale ještě než tam půjdeš, sám se najez!" přikázala a odešla, měla ještě spoustu jiné práce, kolem zahrádky.
Lavrenc do sebe rychle něco naházel a i s podnosem se vydal do sephovy pracovny, ale to co tam uviděl, mu vyrazilo dech.
Seph ležel na stole, hlavu měl opřenou o ruce a nejspíš spal, Lavrenc co nejtišeji položil tác na stůl, bylo mu skoro líto toho muže budit, ale nic jiného mu nezbývalo. Lehce se dotkl jeho ramene a zatřásl s ním.
"Máte tu oběd." Promluvil tiše.
Ani se nezavrtěl a nedal na sobě znát, že by ho to probudilo, nejspíš večer moc dobře nespal nebo jej možná unavilo, že ho musel ošetřovat, najednou si připadal tak nepatřičně. To on, vládce pekel by mu měl něco dlužit a ne naopak. Možná by se k němu v posteli mohl chovat trošku vstřícněji, aby splatil svůj dluh. Raději zavrtěl hlavou, nechápal, co ho to napadá, tohle rozhodně nepřichází v úvahu, prostě se bude chovat tak, jako vždy.
Afektovaně se zasmál sám sobě a pak už rázněji se Sephem zatřepal.
"Musíte vstávat!" tohle konečně spícího muže probudilo a on zamžikal do poledního světla. Podíval se, kdo jej to ruší z tak příjemného snu. Když zjistil, že je to Lavrenc pousmál se a posadil, chtěl ho dnes vzít na projížďku.
"Děkuji." Řekl, když si všiml přineseného jídla. Lavrenc pokýval hlavou a chtěl se vypařit, ale když už, už sahal na kliku, zarazil ho mužův hlas.
"Zůstaň tu, mám pro tebe jedno překvapení, kdysi jsem ti slíbil, že se spolu pojedeme projet a dnes je na to myslím ten pravý den."
Mladík se na něj nevěřícně otočil, v očích mu hrály jiskřičky nadšení a tak přikývl, pak se plácnul do čela, úplně mu zapomněl říct o dokončených šatech.
"Málem bych na to zapomněl, dnes se mi podařilo došít vaše šaty, chcete, abych vám je přinesl?"
Seph jen zakroutil hlavou.
"Až po projížďce, za chvíli můžeme vyrazit, jdi zatím osedlat koně, sobě si vyber jakého chceš a pro mě osedlej Aidra (A/N: bože jméno toho koně jsem zapomněla a hledala půl hodiny..xDD děs :D). Lavrenc jen lehce přikývl a už se za ním zaklaply dveře.
Sephovi nezbylo nic jiného, než se tomu zasmát, ten kluk se mu dostával pod kůži čím dál tím víc, ale už mnoho času nezůstalo a on ho bude ze svých služeb muset propustit.

Bleskovou rychlostí se řítil ke stájím, už z dálky slyšel, jak koně pofrkávají, byl tak šťastný, jako už dlouhou dobu ne, konečně, poprvé pojede na koni. Sice to neumí, ale nikdo učený z nebe nespadl ne?
Pozdravil se s jedním z démonů, kteří tam uklízeli a hřebelcovali koně a jal se sedlat sephova koně. Vzal to nejhonosnější sedlo, které našel, přece jen je to vládce.
Jakmile si byl jistý, že je všechno připevněno, tak uzdu přivázal k blízké ohradě.
Sám pro sebe si vybral nádherného hnědáka s černou hvězdičkou na čele. Díval se na něj tak smutným pohledem, že mu nedokázal odolat. Vyvedl ho z boxu a osedlal. Přitom rukama stále hladil tu hebkou srst a vyloženě si ten dotek užíval. Už nikdy se mu nemusí poštěstit, že se bude moci někdy na koni projet.
Nakonec jej přivázal i k Aidrovi a čekal.
Netrvalo dlouho a už si to po dlážděné cestičce vykračoval Seph a jakmile spatřil co si Lavrenc zvolil za koně, chtě nechtě se musel pousmát. Znal ho moc dobře, ten jeho pohled, dokázal by přesvědčit snad každého.
"Tohle je Black Star, myslím, že to ani nepotřebuje vysvětlení. Je to kůň, který dokáže přemluvit pouhým pohledem." Pohladí ho po krku a jemně poplácá.
Lavrenc se pousměje a přikývne, je trochu nervózní, ale snaží se to na sobě nedat najevo.
Seph odvázal oba koně a na svého se vyhoupl, čekaje na mladíka. Ten chvíli váhal, ale nakonec dal nohu do třmenu a vyhoupl se do sedla. Připadal si tak strašně vysoko a nepatřičně. Trochu se zavrtěl, aby našel to správné sezení a nakonec chytil uzdu. Byl z toho celý nesvůj.
Podíval se bojácnýma očima na Sepha, který se usmíval.
"Ještě jsi na koni asi nejel že?" mladík jen zavrtěl hlavou, křečovitě svíral uzdu a nohy měl pevně zaklesnuté ve třmenech.
"Dobře, tak teď se uvolni, nemusíš ne vůbec ničeho bát, propni paty a pobídni koně tak, že ho jemně bouchneš do slabin. Lavren dělal přesně co mu Seph říkal a k jeho údivu se kůň rozešel pomalým krokem, Seph hned vedle něj.
"Ničeho se nemusíš bát, není na tom nic těžkého, když chceš, aby šel kůň napravo, zatáhneš za uzdu pravou a pokud nalevo tak levou.
Koně šli pomalým krokem a Seph pomáhal Lavrencovi s jeho vedením, po několika desítkách minut se rozjeli rychleji a na Lorencově tváři se objevil šťastný úsměv. Byl to tak nádherný pocit, cítit vítr ve vlasech a pod sebou svalnaté koňské tělo. Nemohl si pomoci a naplno se rozesmál, byl z toho tak nadšený, ještě snad nikdy se necítil tak dobře.
Seph jej pozoroval se zatajeným dechem, Lavrenc byl ještě krásnější, když se smál a on od něj prostě nedokázal odtrhnout pohled. Aidr nesouhlasně zařehtal, když si uvědomil, že jeho pán nedává pozor. Seph se podíval zpět na koně a pohladil jej po hřívě jako náznak, že mu rozumí.
Ani jeden z nich nevnímal čas, neprohodili spolu ani slovo, jen jeli, až když se začalo připozdívat, otočili koně a vydali se zpět. Koně už byli unavení, a proto už jen poklusávali.
Lavrencovi na tváři hrál šťastný usměv, v hlavě měl naprosto vymeteno, ale co věděl, byl šťastný, tak jako nikdy, dokonce ani s Jozefkou se takhle nikdy necítil.
Podíval se na Sepha, vypadal tak vznešeně, nedokázal od něj odtrhnout zrak, až když se na něj Seph zpytavě podíval, zarděl se a raději se díval před sebe.
Na nebi pomalu začínaly vycházet první hvězdy a v dálce již byly vidět obrysy hradu.
Když dorazili zpět do hradu, Lavrenc byl příjemně unavený, ale ještě se musel postarat o oba koně, když začal odsedlávat Black Star, natisklo se k němu zezadu horké tělo.
"Myslím, že bys to měl nechat na stájnících, oni se o to postarají." Oblízl mu ušní lalůček.
Lavrenc se z toho objetí snažil vykroutit, ale nepovedlo se.
"Ale tohle je moje práce, musím se o ně postarat!" snažil se protestovat, ale nebylo mu to nic platné. Seph jej vzal do náručí a pokynul stájníkům, ti přikývly a oba koně začali odsedlávat a vytírat do sucha.
"Neboj, my máme lepší věci na práci." Potutelně se na něj usmál a mířil si to k zámku do momentálně jejich společných komnat.
"Ale já, to, jsem…" Jenže když uviděl tvrdý výraz v sephově tváři, uvědomil si, s kým to mluví, že mezi sebou měli smlouvu a že se tomu prostě nevyhne. Přestal se zmítat a jen se přitulil k jeho hrudi, aby nespadl. Proč jen musí být vždycky tak naivní, dnes mu s ním bylo tak dobře, že už zapomněl, kdože to Seph vůbec je, byl tak pošetilý.
Když se dostali do jejich pokoje, Seph jej něžně položil na postel. Lavrenc přesně věděl, co se bude dít, věděl, že mu Seph neublíží a když se nad něj sklonil, aby mu dal polibek, jakým pro něj samotného bylo překvapením, když mu jej opětoval. Dokonce i Seph se na chvíli zastavil v činnosti. Byl to neuvěřitelně úžasný pocit, už několikrát předtím, mu Lavrenc polibky oplácel, ale vždycky spíš až, když se spolu milovali, až když byl v něm, ale takhle ze začátku, udělalo mu to ještě větší radost.
Pomalu svlékal jak Lavrence tak sebe vždycky, když odhalil kousíček nové kůže, políbil ji. Teď, když přesně věděl, kde má ty nejcitlivější místa, jedno se nacházelo na bříšku. Lehce do něj kousl a olíznul je, když pak poslouchal to nádherné zasténaní, pousmál se.
Když byli oba nazí, Seph si mladíka prohlížel mlsným pohledem, jak dlouho ještě ho bude moct držet v náručí? Už jen pár týdnů, věděl, že musí udělat něco, aby s ním Lavrenc zůstal, navždycky nahlas by to nikdy nepřiznal, ale zamiloval se do něj.
Lavrenc byl rudý až za ušima, když viděl sephův mlsný pohled, nechápal sám sebe, ale když se na něj ten démon takhle díval, nedokázal si pomoct, připadal si tak chtěný a milovaný. Možná by se přeci jen, aspoň jednou mohl zapojit do milování.
Když do něj Seph vstoupil, omotal mu nohy kolem těla, a když ucítil, že už ho to nebolí, samovolně se pohnul proti jeho penisu. Ten pohyb Sepha dokonale vykolejil, nevěřícně se na něj zahleděl, ale usmál se. Pokud se Lavrenc hodlal do jejich milování zapojit, on toho využije, než si to rozmyslí.
Přirážel hluboko do jeho těla a Lavrenc těm výpadům šel vstříc, líbal jej a jeho polibky mu byly opláceny. Tohle je přesně to, co si vždycky přál a teď se mu to vyplnilo.
Oba vyvrcholili ve stejnou chvíli a zhluboka oddechovali. Lavrenc byl strašně ospalí, tak se jen schoulil Sephovi do náručí a usnul.
Seph z něj ještě dlouho nedokázal odtrhnout pohled, byl tak nádherný. Přitáhl si jej ještě blíž k sobě a jeho nohy propletl se svými.

Když se Lavrenc druhého dne probudil, první co bylo, tak si uvědomil, že jej všechno bolí, ale že to nejspíš nebude jen z jejich milování, ale i z toho jak dlouho seděl v sedle. Pak si uvědomil, že vedle něj nikdo neleží a slunce je již vysoko na obloze. Zhrozil se a rychle se začal soukat zpod přikrývky, do které byl zamotaný. Rozhlédl se, ale Sepha nikde neviděl. Zaklel, nechápal sám sebe, jak mohl spát tak dlouho, vždyť přeci tohle se jemu nestává. Našel svoje oblečení a rychle se vydal do kuchyně. Valerie už stála u plotny a nejspíš už připravovala oběd.
"Valeri, já, omlouvám se, ale zaspal jsem, nejspíš mě Seph zabije." Postěžoval si jí, ale ona se na něj jen usmála.
"Pán tu byl a řekl, že máš za ním přijít do jeho pracovny, až přijdeš, tak se ničím nezdržuj a běž." Vyšoupla ho ze dveří a Lavrenc se vydal do jámy lvové.

Když se Seph probudil a viděl vedle sebe stále tvrdě spícího Lavrence, neměl to srdce jej vzbudit, ne po včerejšku. Pohladil jej po rozcuchaných vlasech a políbil.
Už od včerejška byl zvědavý na šaty, které pro něj mladík dokončil, proto se oblíkl, ale ještě předtím se zastavil v kuchyni na něco na zub.
Když pak vešel do místnosti a tam na pomocné panně byly nachystány ty nádherné šaty, nemohl uvěřit svým očím. Dlouho si je prohlížel, než se odhodlal, aby si je poprvé oblékl. Materiál byl tak příjemný na dotek, a když stanul před zrcadlem, musel uznat, že Lavrenc odvedl dobrou práci.
Pak se přemístil do své pracovny, aby dokončil ještě nějaké papírování, přece jen má i své povinnosti, a když je včera zameškal, dneska to musí všechno dohnat.
Když se po třech hodinách ozvalo nesmělé zaklepání, řekl: "Vstupte!"
Ve dveřích se objevil Lavrenc, ani se na něj neodvážil podívat, nejspíš od něj očekával krutý trest.
"Omlouvám se, že jsem pro vás nenachystal snídani, měl jste mě vzbudit!" řekl a pak se na Sepha podíval, když uviděl v čem je to vlastně oblečený, zatajil se mu dech. Ty šaty nebyly nic zvláštního, ale Seph v nich vypadal naprosto dokonale.
"To je v pořádku, dokážu se ještě najíst, sám navíc jsi byl po včerejšku unavený." Přistoupil k němu a políbil jej, ale odezvy na jeho polibek se nedočkal.
Tiše si povzdechl, všechno nejspíš zapadlo do těch starých kolejí. A měl pravdu.

PS: promiňte za chyby, nechtělo se mi to znovu pročítat :D :D
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Frux Frux | Web | 3. června 2012 v 15:16 | Reagovat

Nádherná kapitola :-) Nééé do starých kolejí nééé :-( On se musí zamilovat za těch pár týdnů a zůstat s ním :-( Nějaká hloupá Jozefka! Nemám ju ráda :-D Děkuju za věnování a těším se na další pokračování :-)

2 L. L. | Web | 3. června 2012 v 15:35 | Reagovat

Děkuji za věnování...už je z větší části za mnou.. ale k povídce: Jak jsi to mohla takhle useknout s tou větou na konci? Ty mě týráš! A týrání dětí je nezákonné, to už jsem ti dneska říkala! Tak krásný den, všechno se daří a já jsem si už říkala, že to bude fajn, ale co udělá ty: Tiše si povzdechl, všechno nejspíš zapadlo do těch starých kolejí. A měl pravdu. Pff.. ty jsi neskutečná. Ale těším se, jak to bude pokračovat. Pokud to bude podle toho obsahu na tvém předminulém blogu, tak tě láskou sním. Ten mě totiž okouzlil! Takž hezky piš, ať máme co číst. :-)

3 S c a r s S c a r s | Web | 3. června 2012 v 16:27 | Reagovat

Souhlas s komentářem nade mnou :D Lavrenc se konečně poddal, a pak je zase jak kus ledu :D chudá Seph - je to démon, ale lituju ho víc, než Lavrence, kterej je "jakože" v pekle :D

4 Luczaida Luczaida | Web | 3. června 2012 v 18:20 | Reagovat

Achjo, nějak mi začalo být líto víc Sepha než Lavrence. Dal mu naději, ale byla falešná, to není pěkný. Hrozně ho mučíš :-P Doufám, že s dalším dílem nebudeš otálet :-)

5 Yumiko Yumiko | Web | 3. června 2012 v 19:49 | Reagovat

Takže... jsem se kvůli tombě na chvíli vzdala vzdělávání jo? A jestli mi těch pár minut bude u písemky chybět... tak ti stejně nic neudělam, poněvadž tě a tenhle díl miluju snad ještě víc než bylo vůbec možný, muhuhuhu... :D :D  PArádní, dokonalej dílej zlatí, opět se ti povedlo bapsat umělecké dílo a já tě za to zbožňuju! Muhehehe :D Jako, sand jsem pomalu ani nevěřila, že se toho dočkááám, ale dočkala jsem se..*ještě si vesele pobrukuje* A teď zase pro změnu... už se mě zmocňuje ta stará známá nervozita, ze které se v zápetí stane giga absťák! Huáááááh, zoufale prahnu po dalším díle! Jako! teď, když jsem si to zase přečetlaaaaaa..... uáááá, chci ho ještě víc než pře tim! :D :D A Arigato za věnování zlatí... :D Se mi teď bude učit o něco líp, takže vlastně, když si to tak vezmu, budeš mít vlastně podíl na měm lepším studiu.. :D :D A teď už se musim jít vrhnout opět mei učebnice.. pokud se do týdne neozvu, jsem po smrti.. :D :D

6 Rin Rin | Web | 4. června 2012 v 8:37 | Reagovat

Chjó, to je tak sladké, to sem ani nečekala, vzhledem k tématu, ale vůbec mi to nevadí :-D (K tomu koni, moc dobře vím, co tím myslíš. Já už si raději všechny nové jména a podrobnosti píšu bokem na seznam :D  :D )
A jak se vrátili z těch koní, no... Jáj, rači nic, vždyť ty mi rozumíš, že? :D A to ráno, Seph je tak hodný, to je hezké. A je fajn, žes nám ukázala obě jeho povahy, jak tu laskavou, tak tu krutou, že? (Narážka na tu hnusnou ženskou!! Od teď už se o ní nikdo nebudeme zmiňovat, dobře? :-x )
No doufám, že se to všechno nevrátí do starých kolejí nějak výrazně, protože už je mi chudáčka ďábla líto ???
Těším se na další díl a teď víc než dřív, takže mě nejspíš budeš potkávat dosti často na icq :-D  :-D

7 (^ω^) juiko! (^ω^) juiko! | Web | 4. června 2012 v 11:19 | Reagovat

povidka oh shit, neak jsem do se do toho začetla XDDDD

8 (^ω^) juiko! (^ω^) juiko! | Web | 4. června 2012 v 11:19 | Reagovat

povidka oh shit, neak jsem do se do toho začetla XDDDD

9 (^ω^) juiko! (^ω^) juiko! | Web | 4. června 2012 v 11:20 | Reagovat

jinak moc krasný blog:D

10 S c a r s S c a r s | Web | 6. června 2012 v 19:48 | Reagovat

:D Mám pocit, že čtvrtou kapitolu jsi nečetla, protože jsem tam u ní nenašla tvůj komentář, takže asi nečetla :D

11 žencká žencká | Web | 7. června 2012 v 17:07 | Reagovat

ňuchůůů x333 kdy se koneč do sepha zabouchne??

12 Neri Dupre Cavallone & Violet Mai Neri Dupre Cavallone & Violet Mai | E-mail | Web | 15. června 2012 v 19:07 | Reagovat

Áááá T_T Já tuhle povídku žeru! :D tohloe bylo tak.."rozokošné"? ano, dovolím si říct rozkošené, dojemné. Sakra, už aby si Lavrenc přiznal své city, nebo zapomněl na tu Jozefku :D Lavrenc a Seph jsou prostě sladcí! Další skvělý díl ^^

13 neversayneverbutmaybe neversayneverbutmaybe | 25. června 2012 v 20:12 | Reagovat

Dokobalý. Když jsem dnes něco hledala na googlu (už nevím co) tak se mi tam objevil tvůj starý blog, otevřela jsem ho a uviděla tam povídky rozklikla je a bylo tam i v zajetí smlouvy. No tak jsem si řekla že si jí přečtu.Proč taky ne :-D ale stalo se neco co jsem necekala ten děj ty postava a ten nápad me uplne okouzlil hned jsem si precetla i ten druhý díl a WOW! hledala a doufala jsem že najdu dalsí ale nic. Jen to že už na blog chodit nebudes :-( ale neodradilo mě to hledala jsem a pak jsem naslu tuhle stránku. Nikdo si nedokáže představit jak jsem byla nadsená kdyz jsem zjistila ze je tam dalších pět dílu na přečtení :-P  :-P  a hned jsem je četla. A teda PPPPÁni nechápu jak jsi mohla takú krasu vymyslit. Máš můj velký obdiv 8-)  8-)  8-)  8-) mucQ :****    A nedokážu si dovolit nepřipomenout KDY UŽ BUDE DALŠÍ DÍL??? prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím :D nemůžu se dočkat je to ten nejkrásnější pocit číst tvou tvorbu. I love you and you story <3

14 Věžeň číslo 1302 Věžeň číslo 1302 | 29. června 2012 v 21:57 | Reagovat

Moc děkuji za ten koment, nevýslovně mě potěšil, dlouho jsem nezažila takovou odezvu n jakoukoliv z mých povídek :) Jsem ráda, že se ti to tak moc líbí a věř mi už se píše další kapitola, ale za jak dlouho tu bude, to opravdu netušim :)

15 neversayneverbutmaybe neversayneverbutmaybe | 2. července 2012 v 0:19 | Reagovat

Nevadí ráda si na to počkám, stvořit něco takhle úžasného musí dát zabrat <3 <3 <3 ( ikdyž tento komentář píši v době když už je další díl :-D  :-D ) :-P  :-P

16 alex-chan alex-chan | Web | 8. července 2012 v 20:45 | Reagovat

jeemine ;-) uz som sa zlakla ze na tom ******** mobile nenajdem koniec komentov :-D  ;-) pises uzasne ale co tam robi sakra ta veta!?? Do stariich kolaji? To sakra nie!! ;-)  :-D  :-D posledny diel som citala ako prvy (* zvratena postupnost mojej osoby*) :-D  :-D takze, v blizkej (velmi blizkej) buducnosti ocakavam 9-tu cast....arigato! ....mi sa inac asi nepozname :-D kto si?? ;-)  ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama